Domů » #FreeWendiCZ » Dopisy z kambodžského pekla – den 2.
Dopisy z kambodžského pekla – den 2.

Dopisy z kambodžského pekla – den 2.

Ráno v 6:30 konečně vypínají ventilátor. V noci jsem kupodivu nezmrzl, ale vstávat se mi nechce. Konečně je mi příjemně a nejradši bych zůstal ležet pod dekou po celý zbytek pobytu ve vězení i kdyby to mělo být 100 let. Zůstávám ležet a čekám co bude. V 7:00 h přichází dozorce. Je to mladý Kambodžan, velmi přátelský. Každé ráno nám odemyká celu a pak řekne anglicky „vstávat – vstávat“, ale ne moc nahlas. Skoro to vypadá jako by se bál, aby někoho neprobudil. Poté odemkne vedlejší celu a v klidu odchází.

Foreigner’s building H – nebo-li domek, ve kterém bydlíme má pouze 2 cely. Vnitřní prostor každé z nich je 8 x 3 m, což se zdá jako hodně velké, ale realita je jiná. V rohu cely je metr vysoká zídka, oddělující „záchodo-koupelnu“, v níž je turecký záchod a 80-ti litrový sud s vodou. Naštěstí jsou tam i dva kousky sprchových závěsů, jež poskytují alespoň minimální iluzi soukromí. 10% podlahové plochy zde zabírá koupelna a zbytek naše rohože na spaní a osobní věci.

Mr. H a Mr. T. spí obvykle do 8:00 h a Mr. A do devíti. Sedím na zemi a připadám si jako Ewan McGregor ve filmu „I love you Phillip Morris“, jak chudák celé dny seděl ve své cele a bál se chodit ven. Teď ho přesně chápu. Nedá se nic dělat! Jsem v kambodžském vězení a jestli zde chci ve zdraví přežít, musím co nejrychleji posbírat co nejvíce strategicky důležitých informací. Dodávám si odvahu a vycházím ven z cely do oploceného prostoru, jemuž důvěrně říkám „klec“. Klec je prostor o rozměrech 10 x 20 m s betonovým povrchem, jež je obehnán dva metry vysokým plotem s pletivem jako běžná klec v ZOO. Bohužel skoro všechen prostor je něčím zastavěn nebo zaplněn. Opatrně se rozhlížím po kleci. První věc, která upoutala mojí pozornost je sekáček na maso v Džonových rukou. Podívá se na mne a s tím sekáčkem v ruce se na mne usměje. V duchu se obracím na všemohoucího boha stvořitele s dotazem – co je tohle za kriminál?! Až doposud jsem se naivně domníval, že nůž je něco, co je vězňům absolutně nedostupné a první věc, co zde vidím je 6 vězňů s nožem či sekáčkem v ruce! Okamžitě se rozhlížím, zda se někde po zemi neválí useknuté prsty nebo velké skrvny od krve. Tak ne. Beton na podlaze je sice flekatý, ale nic nenasvědčuje tomu, že by se zde vězni ve volném čase navzájem masakrovali. Teprve nyní jsem schopen vidět, že o nic nejde. Všichni si připravují snídani a noži krájí maso či zeleninu. Nože, sekáčky na maso a vidličky jsou povoleny s omezením. Nesmí se brát do cely či vynášet ven z klece. Ptáte se určitě, jak lze venku koupit nůž a dopravit ho doprostřed přísně střeženého vězení? Kdo je ten, který s tím nemá problém? Přece kuchař! Jeho cena je dvojnásobek nákupní ceny venku.

Seznamují mne s VIP vězněm č. 1. Je to Asiat z velmi bohaté rodiny. Mr. L. se otočí od jídla a ptá se: „Jak se jmenuješ?“ „Wendi.“ „Za co tu seš?“ „Sexcrime – APPLE.“ Na tváři se mu objevil úsměv. „Máš hlad?“ Mr. L. ukázal na stůl. „Vem si polévku.“ Za 8 týdnů, které jsem již ve vězení se mne nikdo nezeptal, zda jsem to udělal či jsem nevinný. Zjevně to nikoho nezajímá, ale když řeknete „APPLE“, tak je obvyklá reakce úsměv, pochopení a možná i trocha soucitu. Vlastně jsem se domníval, že vězně jako jsem já hodí pomyslně do jednoho pytle, načež se stanu cílem šikany a hrubého zacházení. Tady se ale nic takového neděje.

Mr. L. je příjemný, nekonfliktní a velmi bohatý člověk, který má hodně vlivných přátel. V tomto vězení požívá největší „svobodu“ včetně výhod, o kterých se spoluvězňům ani nezdá. Právě jeho rodina loni zafinancovala stavbu našeho domku. Každé ráno za ním chodí 2 vězni, které zaměstnává. Celý den pro něj a jeho přátele vaří, perou prádlo, zásobují ledem chladící boxy, myjí nádobí, uklízí atd. Každý týden Mr. L. obdrží velkou bednu plnou ovoce, které okamžitě rozdělí. Pro sebe a své kamarády odebere 10 – 20% a zbytek rozdá. Zrovna včera koupil úplně všem khmérským vězňům jednu velkou bagetu a do každé cely 3 lahve Coca-Coly 1,25L. My cizinci jsme dostali každý 2 bagety a 2 L Coly. Ve vězení je 2.600 vězňů, takže včera musel utratit více než 1.000 USD. Nikdy za tyto dary nic nepožaduje. Ovšem kdyby jste se s ním dostali do vážného sporu, pak je ten správný čas požádat o přeložení do jiné věznice. Jeden by si myslel, že takovýhle týpek se s pytlem zlaťáků dokáže v zemi, jako je Kambodža, vyvléknout z jakéhokoliv problému, a že tu je ubytován jen na pár měsíců. Ale je to právě naopak. Ani dostatek financí ani konexe na vysokých postech mu nejsou nic platné. Co udělal? Chytili ho na letišti při pašování amfetaminu. Dostal 26 let. Devět má již odsezeno. A tak ho ještě čeká jen stěží představitelných 17 let! Po uplynutí 60% trestu si může zažádat o zkrácení trestu za dobré chování, což bývá obvykle jeden až dva roky. Každoročně také tisíce vězňů žádají kambodžského krále o amnestii. Bohužel počet úspěšných žadatelů bývá tak 5.

Probudil se Mr. A. Je to takovej „divnej americkej pavouk“. Odmítl mi podat ruku, že prý se se mnou nebude seznamovat, protože jde zítra domů a prý to na těch pár hodin nestojí zato! Říkám si v duchu, jakej to je klikař a přemýšlím, jestli mu nemám začít závidět. Později se ukázalo, že je to jeho obvyklá hláška. Každý den všechny (včetně dozorců) přesdvědčuje, že už zítra jde domů. Je to jeho styl humoru.

Odpoledne se mi trochu zlepšuje nálada. Mr. N. mi dal takový ten set na jedno použití, co bývá v hotelových koupelnách. V krabičce je miniaturní pasta na zuby a kartáček na pár použití. Výborně! Konečně si mohu vyčistit zuby. Šetřím pastou, je středa a první návštěva, kdy mi kamarádi mohou přinést peníze je až v sobotu. Náhle přichází povel: odchod k dozorcům! S napětím očekávám, co mi chtějí. Dárek. Dostávám úplně novou moskytiéru, plastovou rohož a slabou deku. Na zdejší poměry je to nevídaná věc. Údajně je to tím, že jsem stejně jako oni buddhista a tak se o mně postarali lépe než o ostatní cizince. Vězeňské jídlo se zde nedá jíst a tak mi celý den někdo nabízí, že se se mnou rozdělí o to, co uvařil. Žaludek mi ale nefunguje. Podepsal se na tom extrémní stres a tak moc nejím.

Druhý den uběhl nečekaně klidně …

Autor Pavel Bergman

Webu Thajský Ráj věnuji téměř všechen svůj volný čas a pevně věřím, že pro vás bude užitečný. Pokud se vám Thajský Ráj líbí a přinesl vám užitek, můžete jeho provoz a mojí práci podpořit buď nákupem letenek, rezervací ubytování, nákupem na e-shopu a nebo příspěním jakékoliv finanční částky přes patreon.com/thajskyraj. Vaše podpora je pro zachování provozu webu velmi důležitá! Děkuji! Pavel

Doporučujeme

Dopisy z kambodžského vězení

Dopisy z kambodžského pekla – den 3.

Mám za sebou další chladnou noc, ale díky moskytiéře a slabé dece to bylo mnohem …

Jeden komentář

  1. má to těžké

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *