Meditační technika Anápánasati

Duchapřítomnost při dýchání

…

Z agličtiny a němčiny přeložil Jiří Horák, j.horak@gmx.ch.

.

Meditace Anápánasati

je součástí Theravada buddhismu, jehož původní řeč je staroindický jazyk Pali. „Duchapřítomnost“ je volné přeložení slova sati, které znamená „pozornost, soustředění“. Doslovně znamená sati: “ zpřítomnit v duchu“ nebo také vzpomenout si a uvědomit si. V praxi jde o to, si znovu a znovu uvědomit původní záměr a opětovně se soustředit jen a jen na své dýchání. Naše myšlení, resp. duch jsou totiž velmi těkaví a mají tendenci skákat jako opice od větve k větvi.

.

Duchapřítomnost

pří dýchání Anápánasati je kompletní meditační technika. Je kompletní v tom směru, že vede od základů cvičení až k dosažení stavu „cesta a ovoce“ (magga-phala), neboli k Nirváně (Nibbána). Právě z důvodu své kompletnosti se metoda Anápánasati odlišuje od ostatních meditačních cvičení (kammatthana).

Základním objektem meditace je dýchání, přesněji řečeno nádech a výdech. Dýchání je náš nejvěrnější přítel, který nás doprovází od narození až do smrti. Výhoda je, že dýchání je stále přítomné a k meditaci není třeba žádných předmětů, zvláštních prostor nebo speciálních příprav. Na rozdíl od jiných – kammatthana, které jsou závislé na vnějších objektech jako jsou hudba, barevná skla, mrtvoly atd., Anápánasati můžete meditovat kdykoliv a kdekoliv, třeba v metru nebo při čekání ve frontě.

Velká výhoda meditační metody Duchapřítomnost při dýchání je její absolutní bezpečnost, jelikož se zabývá velice jemným objektem, který nevzbuzuje strach, napětí nebo pomatenost ducha. Diametrálně se tím odlišuje od extrémních metod, jako například pozorování mrtvol, které může u meditujícího způsobit silné pocity strachu nebo odporu a hnusu.

Ojediněle zaslechneme o případech meditujících, kteří se v důsledku meditace zbláznili. U metody Anápánasati není žádné nebezpečí pomatení ducha. Někdy se může stát, že se některému jedinci nepodaří vyvinout a použít tuto metodu, tím to ale končí. Pokud někdo tvrdí, že se v důsledku meditace Anápánasati pomátl na duši, tak nepoužíval stejnou metodu, jak ji učil již Buddha ( 543 let před naším letopočtem) a jak je písemně zachována v řeči Páli a kterou užíváme jako standard.

Principiálně se dá říci, že pokud se někdo během meditace zbláznil, tak jeho původní záměr nebyl čistý a nebo se již nacházel na hranici psychické poruchy. Cíl meditace Anápánasati je uklidnění a uspokojení ducha.Pokud někdo medituje z důvodu dosažení magických vlastností nebo jiných egoistických motivů, může propadnout šílenství. V žádném případě se ale nedá říci, že někdo zešílel v důsledku cvičení meditace Anápánasati. Pro obyčejného člověka nehrozí žádné nebezpečí.

.

Rituály k posílení úsilí

Hodně lidí, především v Asii, tvrdí, že určité rituály, jako zapalování svíček nebo vonných tyčinek, jakožto opakovaná recitace pasáží z učení Buddhy, jsou nezbytně nutné k dosažení úspěšné meditace. Tito lidé věří na magické účinky rituálu. Pravda ale je, že každý rituál je absolutně neutrální.

Pokud rituál budete užívat ve slepé víře, bude tento více překážkou než pomocí. Když ho ale použijete vědomě a uvědoměle, může vám pomoci při posílení úsilí a výdrže. Jestli rituály chcete používat nebo ne je rozhodnutí každého jedince. Meditující by je měl užívat ale jen při vědomí, že tyto věci nemají žádnou magickou sílu.

.

Zdraví a držení těla

Dobrý všeobecný zdravotní stav je důležitý. To znamená, že bychom měli být v dobré tělesné kondici. Při dostatečné námaze a nasazení může ale i člověk s méně dobrou fyzickou formou meditovat. Jelikož se zabýváme dýcháním, měly by nosní cesty býti čisté a otevřené, aby dech mohl volně proudit. Všeobecná metoda k uvolnění dýchacích cest je, že se trocha vody v dlani natáhne krátce do nosu a pevně se vyfoukne.Tradiční držení těla při meditaci je takzvaný „lotos“. Přitom sedíme se skříženými nohami, pravé chodidlo leží na levém stehně a levé chodidlo na pravém stehně.

Pro většinu obyvatel západní hemisféry je tato metoda sedění obtížná a bolestná. Přijatelnější variantou je polo-lotos“, kdy jen jedno chodidlo leží na opačném stehně nebo normální sezení se skříženými nohami. Výhoda sezení v „lotosu“ je veliká stabilita těla a přirozené rovné držení těla, bez zbytečné námahy. Nejdůležitější je, sedět během celé meditace klidně a s rovnými zády. Pokud někomu výše uvedené způsoby sezení nejsou přijatelné nebo způsobují bolest, může použít židli s rovným opěradlem.

.

Bolesti a jiné tělesné symptomy

Sedět dlouhou dobu klidně a se skříženými nohami může vést k bolestem v kolenou nebo v zádech, nohy mohou být špatně prokrveny. Také komáři, mravenci a jiný hmyz mohou rušit naše soustředění. Když si meditující uvědomí tyto poruchy, měl by je zase pustit z ducha a vrátit se ke koncentraci na svůj dech. Pokud je bolest nebo svědění velice intenzivní, meditující by měl reflektovat o podmíněném stavu těchto rozptylujících episod.

Veškeré fenomény vznikají za určitých podmínek a z určitých příčin, existují chvilku a zase pominou. Jsou to přirozené události, které nepatří meditujícímu. Je důležité, aby si to meditující uvědomil a neinterpretoval tyto fenomény ve formě: „cítím strašnou bolest“ nebo „moje bolest je veliká“.

Pokud se na celou záležitost díváte z perspektivy: „bolest vznikla a zase zanikne“, bolest většinou přestane účinkovat a váš duch se opět začne soustředit na nádech a výdech. Pokud se vám nepodaří bolest nebo ostatní rozptylující symptomy tímto způsobem ovlivnit a bolest přetrvává, můžete si zcela vědomě dopřát úlevu tím, že změníte velice pomalu vaši polohu, odeženete komára nebo se podrbáte na svědícím místě. Poté by se meditující měl opět vrátit ke koncentraci na jeho dýchání. Pokud se cítíme unavení, můžeme vstát, umýt si oči a obličej a zase se vrátit k původnímu záměru.

V Zen-klášterech chodí vždy jedna osoba za zády meditujících sem a tam a bambusovou tyčí udeří do zad usínajících. Není to nějaký tvrdý zákrok ale člověk se zase probudí.Nejezte moc, dělejte tělesné cviky a spěte dostatečně. Každý sám si musí najít metodu, která mu pomůže vydržet a prodloužit cvičení. Střední cesta je ten ideální postup. Meditující by neměl připustit lehké výmluvy jako důvod k přerušení soustředění, na druhé straně by ale také neměl dělat nějaké extrémní výkony.

Meditující musí vynaložit značné úsilí, aby byl úspěšný, měl by se ale vyhýbat extrémním pólům mezi přespřílišným se rozmazlováním na jedné straně a sebezapíráním na straně druhé. S pokročilou praxí v Anápánasati ztratí poruchy a rozptýlení svojí moc a již se jim nepodaří ovlivnit soustředěného ducha.

.

Kdy a jak dlouho meditovat

Tuto otázku řeší každý individuálně. Zpočátku pomůže, když dodržujeme pravidelný rytmus. Později můžeme bezproblémově meditovat za každých denních podmínek, například v autobuse cestou do práce.

O tom jak dlouho je třeba meditovat, kolik dní, týdnů nebo měsíců, nepřemýšlejte, prostě jen začněte. V praxi je nejlepší, když si meditující vytyčí minimální časový úsek, který chce při každém sezení dosáhnout a tvrdě na tom pracovat, nejméně tak dlouho vydržet. Později může každý dobu meditace prodloužit, jak chce. Nejlepší možný začátek meditační praxe je v meditačním centru, klášteře nebo se skupinou lidí, kteří již pravidelně meditují. Výhoda těchto situací je, že máte podporu skupiny, pevný časový rámec a přítomnost zkušených učitelů.

.

Učitelé

Mít učitele, dobrého přítele nebo skupinu, kteří vám při meditaci radí, může být velká výhoda. Největším učitelem při metodě duchapřítomnosti při dýchání je ale cvičení samo. Je to, jako když se chcete naučit jezdit na kole. Všichni vám poradí, přečtete spoustu knih, sledujete všechny ty skvělé cyklisty. Pokud si ale sami na to kolo nesednete, tak se to nenaučíte. Cvičení a praxe jsou právě jak u jízdy na kole, tak u meditace ten nejlepší učitel.

.

Ne – já

Konečně je meditující vybídnut a povzbuzen k úvahám a přemýšlení o centrálním tématu Buddhova učení, neexistenci já nebo můj (anatta). Přestože nutně používáme osobní zájmena nebo jiná slova, která popisují osobní a individuální aktivity, v buddhistickém myšlení je ten, co dělá, ten co medituje nebo ten, co ví a zná, pouze a jenom duch a žádné já, žádné sám, žádná osoba. Toto já nebo můj, je pouze myšlenkový koncept, který používáme jako pomůcku v mezilidských vztazích. Efektivně ale nemá žádnou základní substanci nebo neměnící se konstantu. Naše utrpení a bolest předpokládají vždy existenci já nebo můj, proto se dá říci, že právě tato představa o já nebo můj je ta vlastní příčina utrpení a bolesti v životě nás všech.

.

Čtyři tetrády – přehled

Podívejme se nyní na celý systém Duchapřítomnost při dýchání, jak je popsán v původních textech. Systém se skládá ze 16 stupňů, které jsou rozděleny do 4 skupin, každá obsahuje pak 4 kroky. Výrok tetráda pochází z přírodních věd a popisuje útvar složený ze čtyř částí vytvářející se při dělení buněk.

1.Tetráda – tělo: první čtyři stupně mají za úkol vytvoření soustředění (samáthi). Cvičením se zjemní dech, stane se hebkým a klidným, vznikne soustředění ducha jen na dýchání (samáthi).

2.Tetráda – citění: v dalších čtyřech krocích zkoumáme a kontemplujeme (soustředěné přemýšlení, hloubání, reflexe) pocity radost (píti) a štěstí (sukha), které zaplavily ducha. Tímto způsobem se učíme, jak vznikají procesy myšlení, rozptýlení a jak vzniká duševníh neklid. V této tetrádě začíná meditující chápat, jak funguje duch a co ho ovlivňuje.

3. Tetráda – duše: další čtyři kroky se zabývají hlavně zkoumáním nebo kontemplací ducha, jeho různých forem a stavů. Meditující v tomto stavu ovlivňuje ducha dle jeho přání, pozoruje ho a kontroluje.

4. Tetráda – přirozený zákon (dhamma): v posledních čtyřech krocích kontemplujeme pomíjivost. Je to záležitost nejen duševní ale i logická a moudrá (paňňá). Moudře reflektujeme o pomíjivosti tak dlouho, až je jí duch přesycen a odprostí se od ní až k totálnímu osvobození.

.

Jednotlivé stupně

1. dlouhý nádech a výdech

2. krátký nádech a výdech

3. jak působí dlouhé/krátké dýchání na těl

4. dýchání je klidnější a klidnější

…

5. radost – piti

6. štěstí – sukha

7. jak vznikají pocity

8. reflexe pocitů a zmenšení jejích moci

…

9. pozorováni duševního stavu

10. duch musí být spokojený a radovat se sám ze sebe

11. duch je absolutně klidný

12. duch pustí vše a neváže se na nic

…

13. pomíjivost všeho (anicca)

14. odpoutání se od všeho

15. odpoutání se od svého já

16. vrácení všeho a osvobození (nibanna)

…

Text naleznete v publikaci ABC of Buddhism kláštera Wat Suan Mokkh, Chaiyá, Thajsko, nebo také pod http://www.suanmokkh.org/.