Nefritový Buddha

พระพุทธมงคลธรรมศรีไทย

Phra Buddhamongkol Dhammasrithai

Phra Phuth Mongkhon Thamasí Thaj

.

umístěný v klášteře Wat Dhammamongkol je zapsán v Guinessově knize rekordů jako největší nefritový Buddha na světě. Nepleťte si ho, prosím, se Smaragdovým Buddhou ve Wat Phra Kaeo, ten je také vyroben ze zeleného drahokamu, ale materiál, velikost, stáří, ale hlavně příběh je naprosto jiný.

.

.

V klášteře můžeme obdivovat tolik zajímavostí, že jsem jim věnoval samostatný článek s názvem Wat Dhammamongkol:

• Největší Nefritový Buddha na světě, který je dokonce zapsán v Guinessově knize rekordů
• Nejvyšší Čedí Thajska vysoké 95m
• Originální relikvie samotného Buddhy, včetně pramínku vlasů
• Kamenný Buddha z  devátého století
• Černý Buddha – na jehož výrobu bylo použito 11 tun křemíkového bronzu
• Nefritová bohyně Kuan Jim v životní velikosti
• Jeskyně Osvícení umožňující pojmout 300 meditujících
• Phra Viriyang je zde opatem již neuvěřitelných 54 let (1962-2016)
• Phra Viriyang je Buddhistickým mnichem již 77 let (1939-2016)
• Phra Viriyang již 7.1.2020 oslaví své sté narozeniny

.

Mystický příběh Nefritového Buddhy začínáv roce 1987 ve Wat Dhammamongkol

kde opat Phra Viriyang obdržel v jedné meditaci jasnou vizi včetně detailních instrukcí: „Vytvoř nadživotně velkou sochu Buddhy z nefritu“. Opat okamžitě začal shánět materiál na výrobu, ale ukázalo se, že na této planetě momentálně není k dispozici vhodný kámen, který by kvalitou a velikostí splňoval požadavky vize. Záměr vytvořit dva metry vysokou sochu Buddhy vypadal tehdy naprosto beznadějně…

.

.

 16.8.1991

ve 3 hodiny ráno se Phra Viriyang probudil ze snu, ve kterém viděl ve vodě požadovaný nefritový valoun. Tato vize byla ihned zaznamenána a později potvrzena. Přesně ve stejnou hodinu totiž firma Jade West Resources v Kanadě (v Britské Kolumbii) objevila nefritový valoun odpovídající kvality a velikosti. Nefrit byl nalezen přibližně v desetimetrové hloubce ve vyschlém korytu řeky. Zdálo se, že po více než třech letech čekání je největší problém vyřešen. Úleva a radost však netrvaly dlouho, protože teprve nyní začaly největší obtíže.

Nejprve se vyostřil spor s Čínou, která měla o valoun obrovský zájem (v dávné minulosti měl v Číně Nefrit a Jadeit stejnou cenu jako zlato). Čína již měla valoun zamluvený, ale ještě nezaplatila ani zálohu. Pokud chtěl Phra Viriyang tento kámen získat, musel velmi rychle jednat. Okamžitě uspořádal celonárodní sbírku a během pouze jediného víkendu nashromáždil celou potřebnou částku 560.000 USD. 

O týden později již byl Phra Viriyang v Kanadě. Osobně zkontroloval nefritový valoun a podal příkaz k úhradě. Materiál na výrobu tedy již měl a opět se zdálo, že to nejsložitější již má za sebou.

Phra Viriyang chtěl valoun okamžitě letecky odeslat do Thajska, aby se mohlo ihned začít pracovat na výrobě nefritového Buddhy. Bohužel tak velký a hlavně těžký objekt nebylo možné transportovat letecky. Navíc ani lodní doprava v té době nebyla schopna naložit a převézt třicetidvoutunový blok v jednom kuse.

Řešením se ukázalo rozříznutí valounu na 2 části. Větší byla použita na výrobu nefritového Buddhy a ,,odřezek“ byl použit na výrobu sochy bohyně Kuan Jim. Bloky musely být nejprve transportovány do 1.400 km vzdáleného Vancouveru. Následně trvalo další měsíc než nákladní loď přepravila drahocenný náklad do Bangkoku.

1.2.1992

byla zásilka doručena do kláštera a zdálo se, že do uskutečnění opatovy vize zbývají již jen týdny. Nejprve byly bloky nařezány do hrubého tvaru v provincii Saraburi, kde se později z odřezků vyráběly amulety a malé sošky.

Bohužel v celém Thajsku nebyl člověk, který by si troufl z tak tvrdého drahokamu vytvořit tak obrovskou sochu.  Nejprve to vypadalo, že na této planetě nemáme kámen, a nyní to vypadá, že nemáme ani sochaře, jenž by přijal tuto nelehkou výzvu. Hledání bylo nakonec završeno až v daleké Itálii, a to ve městě Carrara.

Italští sochaři Ismail Zizi a Paolo Viaggi obvykle pracovali s nejkvalitnějším mramorem, ale na tvrdost nefritu nebyli vůbec připraveni. Nefrit dosahuje na Mohsově stupnici tvrdosti 6,5 stupně (železo 5.5, okenní sklo 6.5, křemen 7 a diamant 10). Čekalo se tedy znovu, tentokrát na nové nářadí, které by tuto extrémní tvrdost zvládlo.

.

.

1993

byl Nefritový Buddha dokončen. Thajský král mu udělil jméno Phra Buddhamongkol Dhammasrithai. Slavnostní inaugurace se zúčastnili buddhističtí mniši nejen z celého Thajska, ale i ze zahraničí. Nefritový Buddha měřící na výšku 2,2 metry (na šířku 1,66 m) byl zapsán do Guinessovy knihy rekordů jako největší socha Buddhy vyrobená z nefritu.

byla dokončena nefritová bohyně Kuan Jim, která byla slavnostně umístěna společně s nefritovým Buddhou v Jade Buddha Pavilion.

.

.

Jade, Nefrit a Jadeit

Nefritový Buddha bývá většinou v angličtině uváděn pod názvem Jade Buddha (Smaragdový Buddha také, a to je přitom vyroben ze zeleného jaspisu). Jaký je tedy rozdíl mezi jade, jadeit a nefrit? Dříve se všemu říkalo jade. Dnes již ale technologie pokročila a víme, že jde o dva naprosto odlišné kameny s odlišným chemickým složením.

• Nefrit Ca2(Mg,Fe)5Si8O22(OH)2 je odrůda amfibolu
• Jadeit Na(AlFe³⁺)(Si₂O₆) je druh pyroxenu

Jade (džeid) se tedy v angličtině nadále používá pro souhrnné označení obou drahokamů. Nakonec čínština má také pro oba kameny jen jedno jméno.

.

.

Jaký je tedy význam tak těžce vytvořené sochy?

Phra Viriyang odpověděl:

,,Pravá hodnota Buddhovy sochy je, že nám připomíná Buddhovo učení“.

.

Zajímavá je finanční stránka projektu. Na jedné straně je celkem astronomická částka za dokončený projekt. Za valoun bylo zaplaceno 560.000 USD, budova Jade Buddha Pavilion stála dalších 1,6 milionu USD, přičteme-li náklady na transport a opracování, dostaneme se na částku okolo 2.5 milionu USD (přibližně 60 milionů Kč).

.

.

Na druhé straně z takového jedinečného projektu zbylo mnoho odřezků, z nichž byly vyrobeny různé sošky a amulety. Jen amuletů bylo vyrobeno 300.000 a v roce 1994 se začaly prodávat po 20 USD, což nám dává celkovou částku 6 milionů USD. Amulety jsou zde ve velmi omezené míře k dostání ještě dnes, ale vzhledem k cenám bych věřil, že do klášterní kasičky přibylo mnohem více.

.

.

Abychom ale nesmýšleli ve zlém o podnikatelských aktivitách zdejšího opata. On je v Thajsku velmi populární a lidé ho mají rádi. Phra Viriyang vybudoval dalších 12 klášterů v Thajsku, 5 v Kanadě a také jednu nemocnici v Chiang Mai. Založil také řadu center pečovatelské služby po celé zemi a 600 předškolních zařízení pro chudé. Phra Virijang je výborným učitelem meditace a jeho meditační centrum „Institute Willpower“ (institut silné vůle) má 110 stejnojmenných poboček v Thajsku a 9 v zámoří (Kanada a USA).

.

.

Každý Thajec zná jeho jméno, ale jen málokdo se s ním setkal osobně. Nyní je to již starý pán, který většinu roku žije v buddhistickém klášteře v Kanadě a do Thajska jezdí pouze na oslavu svých narozenin. Měl jsem to štěstí, že jsem se s opatem setkal při náhodné návštěvě kláštera již dvakrát, a to v letech 2010 a 2011.

Odkazy:

• Wat Dhammamongkol
• Smaragdový Buddha – Palladium Thajského Království
• Buddhistické Relikvie – Phra Thát
• Buddhové Thajska
• Thajské Kláštery
• Thajští Arahaté
• Pětice Buddhů
• Bohové Thajska a Kambodže
• Buddha, Thajsko a Sex
• wendi – autor a průvodce