Dopisy z kambodžského pekla – čas 4.

Každý jsme jiný a každému reaguje mysl na takovýto stres jinak. Vězeň, bez ohledu na to zda je vinen či nevinen, buď:

1. Obviňuje ty, kteří ho dostali za mříže. Neustále si přehrává minulé události a v nich odsuzuje a negativně smýšlí o všech lidech, kteří podle jeho názoru můžou za jeho neštěstí. „Já nic, já nic – za všechno můžou oni!“

nebo

2. Lituje svých vlastních chyb, kterých se dopustil. Veškerou vinu spatřuje jen a jen ve svých hloupých rozhodnutích a všechnu negativní energii obrací proti sobě. „Já, já, já – za všechno si můžu jenom já!“

nebo

3. Hledá v celé tragédii nějaký pozitivní, vyšší smysl. Nějaký boží záměr, aneb jak se říká „ve všem špatném je něco dobrého“. Tito lidé jsou většinou hluboce věřící, a když jim jejich životní události nedávají smysl, nebo-li postrádají lidskou logiku, obrací se k vyšší instanci a hledají nějaké vysvětlení za pomocí božské logiky – hledají ve svém osudu nějaký boží záměr. Stále více událostí v našem světě postrádá logiku, ale zároveň i ta nejabsurdnější a nejnesmyslnější událost má v sobě pevnou božskou logiku. Příčina uvěznění je velmi podobná příčině leteckého neštěstí. Málokdy se jedná jen o jednu velkou chybu. Většinou jde o několik banálních událostí, pochybení či nesprávných rozhodnutí, kterých se lidé dopustili v ten nejméně vhodný okamžik a jež následovali v nejméně vhodném pořadí. Nebo-li několik maličkostí vyústilo v jednu obrovskou životní tragédii.

Typy člověka:

1. negativně smýšlí o lidech, kteří mu ublížili. Svoje obviňování a odsuzování postupně rozšiřuje na více a více lidí, věcí a událostí, až jednoho dne začne nenávidět celý tento krutý a nespravedlivý svět. Ve dne v noci rozesílá na všechny strany svojí nenávist. Negativní energie se časem začne vracet zpět a pomalu začne zabíjet její zdroj.

2. neztrácí čas s okolím a rovnou začíná nenávidět a tím i zabíjet sám sebe. Tento přístup je mnohem efektivnější a rychlejší. Těžká nemoc či smrt přichází mnohem rychleji.

3. se v ideálním případě nejprve smíří se svojí minulostí. Neztrácí čas s obviňováním těch „zlých“, kteří ho sem dostali. Naopak, snaží se vnímat, že ti co mu tak strašně ublížili, byli vedeni „vyšší silou“ (bohem). Zároveň neobviňuje sám sebe a snaží se přijmout fakt, že veškerá chybná rozhodnutí jež udělal, měla příčinu pouze v jeho vlastní nedokonalosti. Jestliže se člověku úspěšně podařilo smířit s minulostí, ještě nemá vyhráno. Musí se totiž ještě vypořádat se svojí budoucností. Zhroucená budoucnost je těžký oříšek, zvláště když člověku hrozí vysoký trest (v mém případě 5 až 15 let).

Co se vlastně uvězněnému člověku přihodilo?

Nepřišel totiž pouze o svobodu a práci či zdroj obživy. Sdělovací prostředky z něj také ze dne na den vytvořili „celebritu“ v tom nejvíce negativním smyslu. Mnoho lidí ho nyní nenávidí, odsuzuje, smýšlí o něm ve zlém, zatímco v ten samý okamžik se jeho nepřátelé a dlužníci radují. Budoucnost se zhroutila… Vše nyní závisí na lidech a silách, které vězeň nedokáže ovlivnit. Jestliže nemůže utvářet vlastní budoucnost, je třeba se smířit s tím, že je (bude) dána vyššími silami, nebo-li že je v rukou božích.

Dokážeme-li odpustit negativní skutky lidem v našem okolí, a zároveň dokážeme odpustit sami sobě chyby, jichž jsme se dopustili, a navíc ještě předáme budoucnost do božích rukou, pocítíme velkou úlevu. To co zbyde, je v podstatě to jediné správné, co by měl po většinu života každý člověk prožívat. Je to pouze „přítomný okamžik“ nebo-li „teď a nyní“.

Vzal jsem si jako vzor třetí skupinu. Netvrdím, že se mi to povedlo na 100%, ale již po třech týdnech se moje mysl začíná pohybovat po většinu dne pouze v „onom“ přítomném okamžiku.

S minulostí jsem se dokázal smířit. A budoucnost jsem vložil do božích rukou…

Najednou zjišťuji, že přítomný okamžik je v naprostém pořádku. Právě teď:

• nemám hlad
• nemám žízeň
• nejsem nemocný
• není mi ani vedro ani zima
• nikdo mne nestresuje ani nešikanuje
• nikam nepospíchám
• dokonce se nemusím bát, že mi někdo vrazí kudlu do zad, že mne někdo okrade, nebo v noci bude pálit cigaretou
• mám se kde vyspat, vykoupat i kam si dojít na toaletu
• kdykoliv si mohu jít lehnout a spát
• dokonce zde i venku mám pár přátel a také v kapse pár, tolik potřebných, dolarů na přežití

Většinu dne se mi nyní daří žít v přítomném okamžiku, který je velmi „milostivý“. Vlastně v přítomném okamžiku má moje mysl splněny všechny předpoklady, aby prožívala pouze pocit vnitřního štěstí.

Vše se začíná hroutit pouze v tom momentě, kdy se na základě nových informací opět začnu zabývat minulostí, nebo se obávat o budoucnost. Také nesmím myslet na Nicol, v tu chvíli se mi totiž začnou do očí hrnout slzy a to není dobré. Zvenku to totiž vypadá, jako že vnitřně kolabuji a brečím nad svým zpackaným životem.

Mysl, jež setrvává v přítomném okamžiku vnímá tok času velmi zvláštním způsobem. Subjektivním pocitem je nekonečný okamžik, ve kterém čas jakoby neexistuje, je zastaven a nebo velmi, ale velmi zpomalen. Zároveň ale dochází k paradoxu, kde čas při zpětném pohledu utekl velmi rychle. Jsem tu desátý týden, ale můj pocit je jako kdybych sem přišel minulé úterý. Jak říká Andrew: „Já počítám jenom neděle, dnů si nevšímám. To bych se z toho zbláznil. Dostal jsem rok a mám před sebou ještě půlku, to je jenom 21 týdnů, to uteče jako voda.“

Jak dlouho tu ještě budu?

V přítomném okamžiku žádné „jak dlouho“ neexistuje – je pouze teď a nyní.

A právě tohle teď a nyní je v pořádku…

w.

Dopisy z kambodžského pekla – peníze 5.

Odkazy:

• Dopisy z kambodžského pekla – den 1.
• Dopisy z kambodžského pekla – den 2.
• Dopisy z kambodžského pekla – den 3.
• Dopisy z kambodžského pekla – čas 4. – právě otevřený
• Dopisy z kambodžského pekla – peníze 5.
• Dopisy z kambodžského pekla – jídlo 6.
• Dopisy z kambodžského pekla – aktivita 7.
• Dopisy z kambodžského pekla – moje věci 8.
• Wendi – rozhovory po propuštění
• wendi – autor a průvodce (Kambodža, Thajsko a Laos)

O mně