Kam se poděly moje osobní věci? Minulé události mne o ně připravili dočasně nebo navždy? Po zatčení 29.10.2017 je mi dovoleno sbalit si cestovní kufr osobních věcí. Policie mi dala na sbalení tolik času, kolik jsem potřeboval. Zde bych chtěl učinit svobodné prohlášení:

Opomenu-li psychický (psychologický) nátlak během pěti několikahodinových výslechů, tak mne Siemreapská policie velmi příjemně překvapila. Na rozdíl od mého očekávání se ke mně všichni policisté a dozorci chovali a chovají velmi korektně a klidně (přinejhorším neutrálně). Jejich postoj ke mně byl od prvních vteřin zatčení až po uvěznění velmi přátelský, a to aniž bych je musel uplácet. Žádný kambodžský policista mne nikdy neuhodil, nekopl, nekřičel na mne, ani zbytečně nestresoval. Pouta na rukou jsem měl jen v nejnutnějších momentech. Občas mi nějaký policista nabídl nějakou „službu“ nebo-li možnost ho uplatit. Když jsem ho odmítl, nemělo to nikdy žádný negativní vliv na jeho chování. Moje zkušenost s chováním zdejší policie a dozorců je na rozdíl od očekávání pouze velice pozitivní.

Balím si do kufru nějaké oblečení, hygienické potřeby, jednu knížku, moje vitamíny a cennosti (masivní stříbrný řetízek se starožitným khmérským amuletem, mobil, peněženku, pas a platební karty). Po výsleších a důkladné prohlídce mi policisté vrátili kompletní peněženku i mobil, ve kterém mám asi 2.500 fotografií. Těsně před uvězněním 31.10.2017 mi policie před budovou soudu v Siem Reap dovolila (aniž bych ji musel uplácet) celý kufr, mobil i peněženku předat mým přátelům. Dostal jsem totiž od policie včas přátelské upozornění, že mi při vstupu do vězení vše zabaví a již to nikdy neuvidím. Obsah kufru a cennosti se mi podařilo zachránit. Co se však stalo se zbytkem mého soukromého majetku?

1. zabavené důkazy – policie při prohlídce bytu zabavila můj počítač, nějaké nové oblečení, které jsem právě přivezl pro Nicol z Thajska a nějaké další drobnosti. Naivně jsem se domníval, že policie chce z mého bytu odvézt oblečení patřící Nicol, aby jí ho předali. Policii zajímalo mnou zakoupené nové oblečení pouze jako důkaz. Ale důkaz čeho??! Již déle než rok se o Nicol starám a kupuji ji vše, co potřebuje pro život včetně oblečení. A nyní se věci, které jsem před pár dny koupil v Thajsku, mají stát důkazem, že jsem se dopustil trestného činu? K dnešnímu dni nebyla ani jedna z dvaceti zabavených věcí uznána ani prokuraturou ani soudem jako důkaz. Zabavené věci má tedy stále soud a zatím je nehodlá vydat.

2. motorka – vloni jsem si za 800 USD koupil od kamaráda starší Hondu Dream. Nikdy jsme ji nepřepsali, a tak je oficiálně stále jejím majitelem on. Policie motorku z neznámých důvodů zabavila (snad jako důkaz) a odvezla se mnou na policejní stanici. Druhý den mi oznámili, že si může majitel Hondu odvést. Když ale přijel, policie po něm požadovala za vydání manipulační poplatek 200 USD, což jim khmérský kamarád z opět mne neznámých důvodů zaplatil a motorku odvezl.

3. byt – byt byl po mém zatčení uzamčen a policejně zapečetěn. Moje klíče si ponechala policie. Předpokládám, že stále běží lednička, v níž je vše na vyhození. Ono vůbec, v nevětraném bytě při zdejší 80 – 90% vlhkosti bude již vše plesnivé a budu si to muset koupit znovu. V bytě jsou také v plastové krabici nachystané pro Nicol vitamíny a potravinové doplňky té nejvyšší kvality z Kanady, USA a Německa. Ani jeden produkt v Kambodže neseženete. Jsou příliš drahé, než aby je tady někdo kupoval.

Bohužel vše se seběhlo příliš rychle a tak jsem vitamíny po návratu z Thajska již nestihl nadávkovat a předat Nicol. Takže znovu užívá pouze antibiotika (Cotrimoxazol) a nevhodné tablety pro změnu té nejnižší kvality (Nevirapine), které jí zpomalují mozkovou činnost, způsobují otupělost, deprese a celkový opožděný vývoj. Nicol se tedy opět pomalu propadá zpět do letargické otupělosti, ze které jsem ji z větší části za poslední rok pracně vysvobodil. Opět nemá kvalitní stravu, ani prostředky na základní hygienu. Než jsem se o Nicol a její maminku začal starat, neměla často ani mýdlo či šampon na vlasy. Nikdy předtím nepoužívala zubní pastu a neměla ani základní školní pomůcky, jako jsou obyčejné tužky nebo sešity. Nikdy předtím také nebyla u zubaře. Pár kousků oblečení, které stále dokola nosila, vypadalo jako plesnivé hadry na podlahu. Často neměli na prací prášek, a tak jí maminka prala oblečení pouze ve vodě. Vrchol absurdnosti je, že jí od momentu uvěznění nemohu poslat ani 20 USD, protože by to bylo považováno za nekalé ovlivňování svědků, a soud by to vnímal jako trestný čin. Můj právník mne také důrazně varoval, že Nicol a její matka jsou stále sledováni policií, a tak ať se k ní v žádném případě nepřibližuje ani nikdo z mých přátel.

Ale zpět k bytu. 10 dní po mém uvěznění začal na můj pokyn dlouholetý kamarád Ota Veverka zařizovat odpečetění a zpřístupnění mého bytu. Po několika neúspěšných pokusech jednat s policií a majitelem domu tímto požadavkem pověřil mého právníka. O co mi šlo? Chtěl jsem po zpřístupnění mého bytu nechat Nicol odvést tolik potřebné vitamíny a doplňky stravy, a také pro mne přivést do vězení knihy v češtině, nějaké osobní věci, moje vitamíny a konzervy pražské šunky, které jsem si přivezl při poslední návštěvě z Čech. Všechno oblečení jsem chtěl nechat vyprat, vše naskládat do plastových beden, odvést do domu kamaráda a ukončit nájemní smlouvu. Kdo by taky chtěl platit nájem a elektřinu za ledničku, když je zavřený v kriminále. Nejprve se čekalo, až policie ukončí vyšetřování, poté se čekalo až prokuratura ukončí vyšetřování a po 6ti týdnech jednání mi advokát oznámil, že to je konečně možné. Postup je takový: policie nejprve musí veškeré moje věci přestěhovat do jejich policejního skladu. Co se cestou nerozbije a nerozkrade, si poté mohu odvést. Podmínkou je ale zaplacení manipulačního poplatku jež činní „pouhých“ 1.700 USD (cca 37.000 Kč)! I kdyby nic neponičili a nerozkradli, což je mimochodem sci-fi, tak pořizovací hodnota všech nových věcí, jako náhrada za ty v bytě, je cca 1.500 USD, z čehož 400 USD činní rum z cukrové palmy určený k dalšímu prodeji.

Jaká je situace po 15ti týdnech:

• byt je stále zapečetěný
• HIV pozitivní Nicol je s maminkou zpět v jejich brutální chudobě
• já jsem v kambodžském vězení

Dle názoru francouzské neziskovky a kambodžské policie je tedy vše v naprostém pořádku …

Tímto s psaním dopisů (článků) končím. Detailní informace zveřejním až po propuštění na svobodu, nebo po odsouzení.

Jestliže někdo z lékařů odmítá uvěřit, že HIV pozitivní děti jsou v Kambodže léčeny prostřednictvím neziskové organizace pouze Nevirapinem a antibiotiky, pak neváhejte a kontaktujte mne.

Wendi

Odkazy:

• Dopisy z kambodžského pekla – den 1.
• Dopisy z kambodžského pekla – den 2.
• Dopisy z kambodžského pekla – den 3.
• Dopisy z kambodžského pekla – čas 4.
• Dopisy z kambodžského pekla – peníze 5.
• Dopisy z kambodžského pekla – jídlo 6.
• Dopisy z kambodžského pekla – aktivita 7.
• Dopisy z kambodžského pekla – moje věci 8.
• 1. 11. 2017 – Český občan Václav (Wendi) Pavlát falešně obviněn
• 4. 11. 2017 – Návštěva u Wendiho v base 
• 5. 11. 2017 – Dávejte úplatky, nebo se z toho zblázníte
• 8. 11. 2017 – Sbírka pro Václava „Wendi“ Pavláta
• 14.11.2017 – Prohlášení na obranu neprávem zadržovaného Václava Pavláta
• 15 .6. 2018 – Wendi konečně propuštěn!
• wendi – autor a průvodce