Khao Phrabath

Cesta k posvátnému kameni

Posvátný kámen Khao Phrabat včetně velké Buddhovy stopy je jedním z nejposvátnějších míst v celém Thajsku. Velkou událostí je každoroční slavnostní putování statisíců věřících, jenž přinášejí obětiny, vzdávají úctu Buddhovi a ve vší pokoře a úctě žádají posvátný kámen, ať jim splní jejich přání. Návštěva Buddhovy stopy je pro věřící stejně významná jako osobní setkání s Buddhou, vykonání této návštěvy je odměněno jedním splněným přáním.

.

Poloha

Posvátné místo se nachází pod vrcholkem hory Khao Khitchakut (Khau Kičakůt) v národním parku Khao Khitchakut, 28 km severovýchodně od města Chantaburi (Džantaburi), v provincii Chantaburi.

.

.

Národní park Khao Khitchakut  

je jedním z nejmenších v Thajsku, jeho rozloha je pouhých 59 km². Park byl založen v roce 1977. Nejvyšší horou je Khao Phra Bat (Khao Khitchakut -อุทยานแห่งชาติเขาคิชฌกูฏ) s nadmořskou výškou 1.085m. V parku jsou tři vodopády, z nichž největší – Krathing tvoří 13 kaskád, které jsou napájeny řekou Chantaburi. V džungli žijí divocí sloni,  medvědi, muntžak, gaur a velké množství ptáků. V parku je množství skal připomínajících svým tvarem  např. klášterní budovu, mnišskou mísu na jídlo, želvu i slona. Také je tu poustevnická jeskyně.

.

.

Slavnostní otevření

Přestože národní park je otevřen celoročně, cesta na poutní místo je považována za velmi nebezpečnou a v podstatě všichni poutníci čekají na ,,slavnostní otevření“. Pouze jedenkrát za rok buddhističtí mniši z nedalekého chrámu Wat Phluang vykonají potřebné ceremonie a cestu vedoucí k posvátnému kameni pomocí bílé magie očarují, aby byla bezpečná. Datum otevření není pevně stanoven, otvírá se v době oslav Čínského nového roku a cestu uzavírají po cca 2 měsících. V čase napsání 16.2.2016 – 7.4.2016. Aktuálně 28.1.2017 – 28.3.2018

.

.

Luang Pho Khian – พระครูธรรมสรคุณ – Lůang Phó Khíjan

18.2.1930-28.4.2012

Velký kámen proslavil zejména opat kláštera Wat Phluang, který na hoře Kitchakut sbíral léčivé byliny. Mnich Khian byl bylinkář, léčitel a ovládal bílou magii. Právě on svojí magickou modlitbou otevíral každý rok cestu džunglí pro veřejnost a držel tak divoká zvířata v bezpečné vzdálenosti od návštěvníků. Sám chodil po lese v doprovodu velkého medvěda. Do bílé magie zasvětil i další mnichy z chrámu Wat Phluang, aby mohli v jeho konání pokračovat. Luang Pho Khian byl mnichem celých 62 let a zemřel teprve nedávno ve věku 82 let.

Včera (28.3.2016) jsem využil pozvání mého kamaráda Pavla Bergmana, a společně jsme toto velmi zajímavé posvátné místo navštívili.

Celá pouť k velkému balvanu a hlavně k Buddhově stopě začíná v buddhistickém chrámu Wat Phluang. Vedle kláštera je obrovské parkoviště. Celá poutní cesta má 9 zastavení. Nejdříve je nutno investovat 150 THB a koupit si sadu obětin: žluté květy, barevné stužky, plátkové zlato, vonné tyčinky a svíčky – vše v množství více než malém.

.

.

Prvních 5 zastavení je přímo v klášteře. U všech sedí mniši, připravení Vám požehnat a pokropit svěcenou vodou. Každý mnich Vám dá nějaký dárek, např. amulet, magický obrázek, náramek nebo jen posvěcený provázek na ruku.

Nyní začíná opravdové dobrodružství… Pokud nechcete uhynout na následky přehřátí a totálního vysílení, pak doporučuji nejít celou cestu pěšky, ale větší část se nechat odvést Off Road taxíky, které jsou zde připraveny v neuvěřitelném množství.

.

.

Cesta od kláštera až ke kameni je rozdělena na 3 části:

• Od kláštera k šestému zastavení. Tuto část zajišťuje kyvadlová doprava Off Road taxi za 50 THB/os
• Od šestého zastavení k sedmému – pod vrchol. Tuto část také zajišťují Off Road pickupy za 50 THB/os
• Od sedmého zastavení vede již jen pěší stezka. Pro opravdu nemohoucí nebo již kolabující jedince je zde připraveno několik málo bambusových nosítek.

.

.

Za těch x let, co se zde pohybuji, jsem již viděl ledacos, ale tato cesta mne překvapila. Po cca 2 km končí asfaltka a začíná upravená prašná cesta. Nebudete tomu věřit, ale místy se opravdu zdá, že stoupání je skoro kolmé, a nevsadili by jste ani 10 THB, že je to možné vyjet a také při zpáteční cestě dolů ubrzdit.

Tady zažije adrenalin úplně každý.

Auta se řítí noční džunglí po skoro kolmých stěnách, místy se cesta rozdvojuje a je jednosměrná, místy se podle nejasných pravidel míjíme s protijedoucími vozy vpravo a místy vlevo. Někdy se nevejdeme a auta jedoucí z kopce musí zastavit a počkat. Zběsilá jízda naprostých profesionálů připomíná horskou dráhu. Jakmile auto najede do prudkého stoupání začnou lidé pištět a vřískat jako na atrakci v zábavním parku. Jediný rozdíl je v tom, že bezpečnostní standardy jsou zde na nule, a tak namísto aby měli všichni ruce nahoře a užívali si adrenalin, tak se křečovitě drží nerezového zábradlí za sedačkou.

Většina cestujících se po cestě modlí, aby jim ten kousek nerezové trubky nezůstal v ruce a aby se okamžitě nekatapultovali do temné džungle. Věřte tomu nebo ne, ale za naší návštěvy se nikomu nic nestalo, jen při jednom skoku dopadlo auto tak tvrdě, že naproti sedící krásná vysokoškolačka se neudržela zábradlí a byla událostí vhozena na naproti sedícího Bergmana. Jelikož vedle seděla jeho manželka, tak se mu to vůbec nelíbilo a ihned jí pomohl posadit se zpět.  Ano…, o duchovní zážitky všeho druhu zde není nouze.

.

.

Tisíce poutníků stoupá na vrchol. Cestu lemují posvátné zvony. Většina poutníků na zvony cinká jedno-bátovou mincí, kterou na konci cesty vhodí do Buddhovy stopy nebo do kasičky.

.

.

Cesta vede džunglí, po lávkách, nebo po schodištích. Přestože je po půlnoci, všude je spousta lidí všech věkových skupin. Všeobecně panuje velmi dobrá nálada, všude je klid a i v tlačenicích před oltáři vládne slušnost a nezbytný úsměv.

.

.

Lidé cestou pokládají na kameny žluté květy, a tak po stezce ustupuje zeleň a celá stezka se dostává do nádechu světle žluté.

.

.

Poutníci také nešetří vonnými tyčinkami.

Nejenže je zapichují do misek před oltářem nebo pokládají na kameny, na některých místech je dokonce i vkládají do hrubé stěny balvanů.

.

.

Na všech posvátných místech je třeba odříkat své modlitby nebo mantry, požádat o odpuštění, poděkovat, přidat svíčku, vonné tyčinky a květinu.

.

.

Nezbytnou součástí jsou i drobné finanční dary na provoz chrámu a také na podporu mnichů, kteří se o toto místo starají. Zaslechl jsem, že za toto krátké období několika týdnů, sem věřící nanosí neuvěřitelných 70.000.000 THB

.

.

Na sochy se přikládají zlaté plátky a pokládají žluté květy, vše v obrovském množství. Musím se přiznat, že jsem ani nespotřeboval oněch 50 zlatých plátků, které byly v zakoupené sadě obětin.

.

.

Povídá se, že zde, na tomto posledním, výhradně pěším, úseku se ukáže, zda je vám souzeno kámen požádat o splnění přání, které vám kámen splní nebo ne. Slyšel jsem vyprávění o lidech, kteří, byť v plném zdraví a dobré fyzické kondici, najednou nejsou schopni poslední úsek vyjít nebo se jim přihodí něco, co jim znemožní cestu dokončit.

.

.

Víra

Buddhistů z celého Thajska musí být obrovská, dnem i nocí sem proudí tisíce poutníků, jen aby mohli vzdát úctu Buddhově stopě a vyslovit přání. Přestože jsou 2 hodiny ráno, je tu tolik lidí, že musíme posledních 100 m pomalinku postupovat v davu věřících.

.

.

Konečně jsme u cíle. Devátou zastávku tvoří Buddhova stopa a mystický kámen. V pravidelných intervalech vyzve mnich všechny přítomné, aby poklekli, opakovali modlitbu v staroindickém jazyce Páli a vyslovili přání…

.

.

Poté jim požehná, kéž se poutníkům jejich přání splní. Věřící poté přistoupí k Velkému kameni, nalepí na něj plátek zlata, přidají květiny do Buddhovy stopy a do obětních mís vloží zbylé vonné tyčky, drobné mince, svíčky a žluté květy.

.

.

Celé místo vypadá jako z jiného časoprostoru.

Nezvykle klidná atmosféra tolika lidí, kteří jsou spojeni stejnou vírou a záměrem poutní cesty. Kámen, džungle a okolí zahalené do tmy… Usmívající se lidé a ztráta pojmu o čase. Kde to vlastně jsme, opravdu je tohle místo na té samé planetě jako Pattaya, Bangkok nebo Evropa? Pod kopcem ano, ale tady si tím nejsem tak jistý.

.

.

Cíl cesty byl dosažen, ale vrchol hory ještě ne. Cesta pokračuje dál na vyhlídku a poté na vrchol. Zde je zlaté čedí s relikviemi a laminátové sochy thajských arahatů v životní velikosti.

.

.

Cesta dolů ubíhá rychle, nyní sem přichází ještě více poutníků, kteří chtějí zažít východ slunce u Buddhovy stopy. Jízda dolů připomínala ještě více horskou dráhu a v kombinaci s únavou byla asi ještě o trochu napínavější a dobrodružnější.

Za svítání přijíždíme do Chantaburi, po probdělé noci přemýšlím, zda to nebyl sen, zda se to opravdu stalo, ale jak je vidět podle fotek, tak ano, opravdu jsme to prožili…

Většina fotek (mimo leteckých) jsou z včerejšího poutního výletu s Pavlem Bergmanem. Tento jedinečný zážitek doporučuji všem, kdo je natolik fyzicky zdatný, aby mohl náročné putování absolvovat.

.

Odkazy:

• Thajské magické obrázky – Jan – ยันต์
• Buddhistické Relikvie – Phra Thát
• Mantra – Namó Tasá – pozdrav Buddhovi
• Thajské Kláštery
• Gaur
• Muntžak
• Chantaburi – provincie
• wendi – autor a průvodce