Farang – Barang – Předmluva

Každého návštěvníka Thajska nebo Kambodže okamžitě upoutá odlišnost místních lidí, a to nejen vzhledově, ale hlavně kulturně (chování, stolování, zvyky a tradice). Rozdíl vnímáme, komentujeme, posuzujeme i odsuzujeme, ale málokdo z nás se na to dokáže podívat z opačného pohledu.  PhDr Petr Šulc je jeden z mála (nás podivných Farangů), který to nejenže umí, ale dokonce se o tento pohled s námi podělil v následujícím článku.

(Farang, je Thajské označení pro nás, bílé cizince, které bylo dříve používáno jako hanlivé označení pro divně, nebo nesprávně se chovající bělochy. Pro Kambodžu platí v podstatě totéž, jen nám tady říkají Barang).

.

• wendi – autor předmluvy, průvodce Thajskem i Kambodžou a autor blogu thajsko-kambodza.cz
• PhDr Petr Šulc – autor tohoto článku, průvodce Jihovýchodní Asií, jeden z největších odborníků na thajštinu v Čechách.
• ing. Josef Brožík – autor dodatku tohoto článku, autor webu Thajsko.com
• Pavel Bergman – autor blogu Thajský Ráj  (Thajský Restaurace a jídelny)  www.thajskyraj.com

 

Co je to vlastně za tvora ten Farang?

…

Nedivte se, čemu všemu se diví v Thajsku. Nedivte se, že se diví, čemu že se to divíte vy. Farang je většinou velmi hezký, protože má bílou pleť, alespoň než vyleze na slunce. Nedá se u něj dobře rozpoznat věk.

Živí se ponejvíce samými nepoživatelnými věcmi jako bramborami, chlebem nebo sýrem. Klidně vypije nesladké mléko a vůbec mu není špatně. Možná že to je ta prapříčina, proč se tak málo usmívá, má často špatnou náladu a dělá si se vším starosti. Ale proč je pořád ve spěchu, to nevysvětluje.

Do slepičí polévky si nedává cukr a ananas jí bez soli a čili papriček. Často dává přednost zralému ovoci před nezralým, platí to dokonce i o mangu. Když mu dáte ochutnat nejlepší mamuang jang maj suk – zelené mango, strašlivě se šklebí a prská okolo sebe. Ale hroznové víno jí někdy i zelené.

Strká si klidně před lidmi vidličku do pusy. Z nepochopitelných důvodů jí levou rukou, která je přeci méně šikovná. Asi to bude tím, že si zapomene předem jídlo posekat sekáčkem na kousky a v pravé ruce pak musí místo lžíce třímat nůž. Užívá zvláštní kulatý a tupý nůž, kterým se na hladkém talíři může těžko něco povést ušmidlat, aniž by to bylo velmi směšné.

.

.

O dobré pochutnání farangům vůbec nejde.

Dovedete si představit, že si v restauraci objednávají každý pouze jeden druh jídla, jedinou porci a jen pro sebe? A že si zaplní žaludek polévkou už před jídlem, aby je přešel hlad ještě před obědem? Vůbec nejedí dohromady ze společných misek. Asi je nezajímá co všechno dobrého je navařeno.

Klidně přistoupí na to, že jim kuchař sám, podle svého mínění, odměří na talíř, jak moc nebo málo se mají najíst a přesně tolik toho poslušně z toho jediného talíře snědí. Tedy snědí, to zrovna ne. Zhltnou co nejrychleji, aby mohli hned pádit někam dál. Za čím a proč tak rychle není známo. V restauracích jsou z nich všichni paf. A to nejlepší přijde na konec: každý chce platit sám za sebe !

Khon mí ling tham ráj – zlomyslní jazykové (asi někdo, kdo nemá Evropu moc rád), tvrdí, že tam snad mají restaurace, kde se jí vestoje. Kdyby na tom snad přeci jen bylo něco pravdy, tak to by tedy byla opravdu strašná představa.

 Farang se koupe v moři, i když svítí sluníčko.

Tvrdí, že přiletěl na dovolenou, ale pořád se baví o práci a podnikání. Očividně mu to nedělá dobře, protože se přitom rozčiluje, mračí se a dělá si vrásky.

Podivná věc se stane, když se farangovi něco nelíbí jak to je, a chtěl by, aby to bylo jinak. Vypadá to, jako kdyby se zbláznil. Zrudne a něco si nahlas křičí. Pohled na to vůbec není hezký, takže všichni, po kterých něco chce, se raději seberou a jdou od toho. A už se nikdy nevrátí, aby se to třeba nestalo znovu. Pokud nemohou odejít, vůbec faranga neposlouchají, jak to je jedině rozumné. A nejrozumnější je, už od takového člověka neposlouchat raději nikdy nic.

.

.

Nevydrží sedět na zkřížených nohou a musí se všelijak s velikým vzdycháním povalovat. Nedá se mu upřít snaha o zdvořilost a slušné chování, ale je to nad jeho síly. Například vystačí s jedním druhem pozdravu, ať se setká s mladším nebo starším člověkem, s nadřízeným i níže společensky postaveným, dokonce ani pro mnichy nebo vlastní rodiče nemá zvláštní druh pozdravu. Zdá se, že evropské jazyky nemají polohy, jako je královská thajština. Jakým jazykem by tedy asi mluvil farang se svým králem?

Zvláštní je polibek faranga.

Líbají tak, že si přikládají ústa na ústa, místo aby jen lehce zavadili tváří o tvář. A když už jsme u takových trapných nepříjemností – strašně se potí a opravdu to není cítit hezky. Ani trošku.

Co se týče vkusu, stačí si povšimnout, že farang například obdivuje víc obyčejné orchideje než řekněme tu nejexotičtější růži.

Zrovna tak nedokáže farang úplně utajit, že se mu líbí dívky s vyloženě tmavou pletí a rozpláclým džamúkem (nosem). Co byste tomu řekli ? Asi nejde o úchylku, protože je to úplně běžné.

.

.

Oblékání u nich není věcí vkusu, vystačí s pomačkanými tričky a kraťasy po celý tento svůj život.

V hotelech a autobusech vystačí s pomocí průvodců. Ale jak je pustíte do města, abyste každého vedli za ručičku. Nejdřív neumí najít restauraci. Pak si neumí objednat, pak se neumí najíst a nakonec si neví rady s placením. Mezitím se mu chtělo na WC, ale nedovede se zeptat, kde to je.

Na druhé straně je hezké, když se o někoho tak nemohoucího můžete postarat. A jsou roztomilí jako malé děti. Umějí se radovat z nejobyčejnějších maličkostí. Dovede je přivést k úžasu třeba i obyčejné pole s ananasem.

Opravdu připomínají malé děti nebo zvířátka. Postrádají lidský stud. Farang ladies si zapomínají brát pod šaty podprsenku a někdy si ji zapomenou vzít i na pláž. Muži a ženy se navzájem dotýkají na veřejnosti. Někteří spí nazí.

Dobré je, že všichni farangové jsou velmi bohatí. I když to někteří trochu zapírají. Někdy si představují, alespoň zpočátku, že když je v Thajsku lacino, tak že tady neutratí všechno, co mají.

.

.

Farang se snaží smlouvat.

Když se dospěje k ceně, kterou sám navrhoval, tak se rozhodne, že nic nekoupí. Tak proč smlouvá?

Bojí se nemocí a chce mít štěstí v lásce jako normální člověk, ale vůbec se nevyzná v amuletech.

Co se týče vzdělání, číst a psát umí, i když jen v tom jejich hranatém nevzhledném písmu. Ale nerozpozná ani koratanakosinský stavební sloh, epos Rámakhíjan ho ve škole snad vůbec ani neučili, nemá jasno jestli má před sebou víc životů a v chrámu klidně zapaluje místo tří vonných tyčinek pouze jednu. Dějinami je vůbec nedotčen až do doby, kdy Japonci stavěli most přes řeku Kwai, a o tom ví něco málo jen proto, že o tom viděl film. Nemají představu o vývoji lidstva a snad se i domnívají, že kulturní střed světa je tam někde v těch jejich končinách.

Po příletu z Evropy se farang snaží dostat co nejrychleji k moři jen proto, aby hned vylezl v poledne na pláž. Přestože je pod palmami krásný stín, lehne si na slunce a usne. Dělá to tak každý z nich. Nemají pokoj, dokud úplně nezčervenají, asi jako kdybyste je povařili, a dokud nemají úpal a úžeh. Přesto v tom pokračují po celou dobu. Postupně přestanou být červení, ale ztmavnou úplně stejně jako kopáči kanálů. Pak teprve spokojeně odletí. Ale co asi řekne takový farang doma, když se ho zeptají: „Co jsi to, u všech Buddhů, na té dovolené dělal, že jsi tak černý? To jsi sázel rýži na poli“?

PhDr.Petr Šulc

…

Občas tu mají pro Farangy zvláštní ceny

.

Farang – dodatek

Slovo, které uslyšíte na každém kroku. Je to v thajštině označení pro cizince přicházejícího ze západu. Japonec např. není farang, ale Australan ano. Tvrdí se, že to je slovo bez pejorativního nádechu a často se mylně uvádí, že je odvozeno od názvu tropického ovoce farang (lahvovník) a podobnosti cizincovy hlavy a jeho ošklivého tvaru. Pravda je ovšem jiná.

Farang je thajská podoba zkomoleniny transkripce slova „farangse“, neboli Francouz. Pochází ze dvou nepovedených období námluv Siamu a Francie. První bylo v letech 1687-8, kdy se tehdy přítomní francouzští vojáci stali zvláště nepopulární kvůli jejich rasismu a dalšímu nevhodnému chování. Druhé bylo v roce 1893, kdy musel Siam po trapné miniválce s Francií vydat některá své území na levém břehu Mekongu (dnešní Laos). Svůj pejorativní nádech toto slovo prostě má, ale není třeba si s tím lámat zbytečně hlavu.

Ing.Josef Brožík

.

…

Odkazy:

• Dobrý skutek v Thajsku I. – Tham Bun
• Kambodžská vesnice – ubytování
• Vesak – Buddhistický svátek v Kambodže a Thajsku
• Slavnost Loy Krathong – ลอยกระทง
• Thajský Nový rok – Svátek Songkran – วันสงกรานต์
• Bohové Thajska a Kambodže
• Buddha, Thajsko a Sex
• Thajsko a sex
• wendi – autor předmluvy a průvodce
• ing. Josef Brožík – autor dodatku a průvodce
• PhDr Petr Šulc – autor článku
• Pavel Bergman – Autor blogu Thajský Ráj