My Evropané nemáme ani tušení jak přátelské, nezištné a čisté jsou některé Thajské a Kambodžské buddhistické kláštery…

Většina turistů se ocitne uvnitř chrámu pouze při zběžné prohlídce, která je součástí organizovaného zájezdu. Tyto masově navštěvované kláštery (TOP památky Bangkoku), fungují zcela odlišně od běžných místních klášterů. Thajské a Kambodžské buddhistické kláštery, které se hlásí k tzv. tradici thajských lesních mnichů, jsou s nimi naprosto neporovnatelné.

.

.

Turisté tedy většinou poznají klášter ve smyslu turistické atrakce, popř. se setkají s nějakou zdegenerovanou formou a podle této zkušenosti hodí do jednoho pytle všech 40.000 ostatních klášterů, včetně těch zdravých a naprosto správně fungujících.

Na jedné straně tu tedy máme zidealizované představy snílků, kteří si přečetli nějaké vznešené knížky o buddhismu v jihovýchodní Asii. A na druhé straně máme typického českého turistu, který již navštívil s cestovkou 7 klášterů, A tak je odborníkem na otázky, jak to tady v tech klášterech vlastně všechno funguje.

.

.

Realita je samozřejmě jiná…

I já jsem měl nejprve zidealizované představy z knížek a časopisů. Poté jsem byl samozřejmě ohromen nádherou TOP památek. Načež jsem měl to štěstí poznat fungující zdravé kláštery – a to zevnitř – přímým pobytem. A teprve až na konec jsem poznal ty průměrně, až zcela zdegenerované, jenž toho s Buddhovým učením nemají až tak moc společného.

Na své pouti po klášterech Thajska a Kambodže jsem měl možnost bydlet (prožít nějaký čas) uvnitř všech níže zmiňovaných. Dovoluji si tedy rozdělit thajské a kambodžské kláštery do třech skupin, dle dostupnosti pro cizince jako jsme my.

Běžný turista

se dostane jen do těch, kam jezdí cestovní kanceláře a které fungují více jako pouťová atrakce, než jako svatostánek, naplňující Buddhovy ideály. Tyto kláštery většinou generují obrovské peníze, jež jsou použity rozličným způsobem. V první řadě samozřejmě na provoz, údržbu, opravu a rozvoj kláštera.

Otazníkem je, kam putují mnohdy sedmimístné přebytky. Někdy jsou použity na podporu menších, chudších klášterů, někdy se budují školy, meditační centra, je podporováno vzdělání, pomoc chudým a nemocným, ale ,,někdy“ se peníze prostě přesunou na soukromá konta osob, které mají ke klášterní pokladničce nejblíže.

.

.

Dlouhodobě pobývající farang

se většinou setká pouze s více nebo méně zdegenerovanou formou buddhismu, ve formě návštěvy nějakého kláštera v místní vesnici nebo městečku. Jsou to takové ty nejběžnější kláštery, kde se po většinu dne nic neděje. Mniši se tam obyčejně snaží tak nějak přežít a zajistit si nějaké finance na živobytí.

Směrem k nirváně se zde většinou postupuje, jen velmi, ale velmi pomalým tempem. Tyto kláštery se hlavně zabývají běžnými bohoslužbami, jako jsou různé ceremonie u příležitosti zásnub, svatby, pohřbu, narození dítěte, položení základního kamene při začátku stavby, svěcením různých předmětů (aut) a podobně.

.

.

Jeden z 10.000 cizinců

pozná pravý buddhismus ve správně fungujícím klášteře. Tyto kláštery poznáte lehce, zpravidla se hlásí k tradici thajských lesních mnichů a snaží se co možná nejvíce přiblížit k ideálu, který učil Buddha. Ono to vypadá, jako kdybyste je museli hledat, stejně jako pověstnou jehlu v kupce sena. Ale není to tak strašné, jak to na první pohled vypadá. Jen v Thajsku jich jich najdeme více než 2.000. Teoreticky každý dvacátý je v pořádku.

Jejich hlavním posláním je pomáhat lidským bytostem na jejich duchovní cestě do nirvány. Na tuto pouť potřebuje každý člověk zabezpečit pouze ty nejzákladnější požadavky, a to v tom nejnutnějším (přiměřeném) množství. Potraviny, ošacení, přístřeší a možnost dodržovat základní hygienu. V takovýchto ,,pravých“ klášterech najdete pouze jednoduché chatky bez postelí, v umyvárně sudy se studenou vodou a jídlo zpravidla pouze jednou denně.

Většinou jsou takovéto thajské a kambodžské kláštery na odlehlých místech, v lesích, horách, na břehu řeky, prostě tam, kde je klid na meditaci. Občas je klášter umístěn dokonce uprostřed národního parku a obvykle v areálu nechybí meditační jeskyně nebo alespoň skalní převis. Některé se prezentují jako meditační centra, jež vyučují meditaci pro širokou veřejnost, a jen opravdu pár dokonce nabízí i pravidelné kurzy meditace pro cizince, většinou v angličtině.

.

.

Proč jsou takové rozdíly mezi jednotlivými kláštery?

Odpověď je velmi jednoduchá.

Thajské a Kambodžské kláštery vypadají jako Charakter opata.

Jací jsou opaté?

1. Vzdělaný

Do kláštera se stahují mniši učitelé a mniši toužící po vzdělání. Klášter provozuje školu a šíří vzdělanost. Chudý klášter na vesnici zakládá na svém pozemku jednoduchou obecní školu, bohatý klášter v Bangkoku zakládá buddhistickou univerzitu. Mniši, kteří nepreferují vzdělanost, se přesunují do jiných klášterů

.

.

2. Doktor

V Klášterech je ošetřovna, nemocnice, nebo vzdělávací centrum pro doktory a ošetřovatele (v závislosti na přísunu financí).

.

.

3. Pravý následovník Buddhy

Klášter je ve stylu tradice lesních mnichů. Opat vede mnichy i veřejnost po duchovní cestě blíže k nirváně a hlavní důraz klade na meditaci. Zakládají se meditační centra, odlehlé poustevny, provozují se kurzy meditace atd.

.

.

4. Vegetarián

Věřící darují mnichům pouze vegetariánskou stravu a mniši masožrouti takovýto klášter hromadně opouští.

.

.

5. Zlatokop

se většinou stává opatem zajímavého chrámu v turistickém centru. Klášter je plný atrakcí a zajímavostí, jež přitahují turisty, boháče a hlavně peníze. Mniši mající potřebu zbohatnout se stahují sem, ostatní taková místa minou obloukem.

.

.

6. Neschopný lempl, lenoch a budižkničemu

Takový klášter se rozpadá, je špinavý, plný odpadků a mnichů, kteří se stali mnichy hlavně z lenosti. Celý den se válí, spí, hrají hry na telefonu a zajímají se hlavně o to, kolik jste jim přinesli jídla a kolik jste hodili do klášterní kasičky. Někdy se takový mnich zaplete i do obchodu s narkotiky či jiné trestné činnosti. Občas jsou i takoví ,,jako“ mniši přistiženi při krádežích či sexuálních aktivitách.

.

.

Samozřejmě v novinách a na internetu se nikdy nedočtete o těch tisících mnichů kteří v tichu a ústraní žijí čistým životem, velmi podobným jako žil Buddha. Bulvár píše pouze o opilém nebo souložícím mnichovi, u kterého již bohužel nikdo neřeší, jestli je to narkoman, jenž byl teprve před týdnem ordinován na mnicha a nebo nenapravitelný gauner, který vylezl před měsícem z vězení.

Ať už máte zkušenost s buddhistickými mnichy a kláštery jakékoliv,

nikdy je, prosím, neházejte všechny do jednoho pytle,

není to spravedlivé vůči ostatním…

Wat Dipabhávan – Meditační kláštery I.

Odkazy:

• Thajští Arahaté
• Wat Dipabhávan – Meditační kláštery Thajska I.
• Wat Dipabhávan – anglicky
• Wat Suan Mokkh – Meditační kláštery Thajska II.
• Wat Suan Mokkh – anglicky
• Wat Tham Puang – horský klášter
• Wat Dhammamongkol
• Wat Phra Dhammakaya I. – Mega-svatyně
• Thajské kláštery – pohled zevnitř
• Wat Muang – วัดม่วง
• Wat Traimit – Zlatý Buddha – Thajské poklady II.
• Buddha, Thajsko a Sex
• Farang – Barang
• wendi – autor a průvodce