Hadi se v Thajsku a Kambodži opravdu jedí. Nejedná se ale o „standardní“ pokrm, který by jste našli v každé restauraci. Díky stále přísnějším zákonům, je stále vzácnější, najít hady na jídelních lístcích restaurací v turistických centrech. Konzumace hadů pokračuje pouze na venkově, kde se náhodou ulovený had, stává určitým zpestřením chudého jídelníčku místních zemědělců.

Chcete li dnes ochutnat hadí maso v restauraci, zkuste čínské restaurace, nebo hadí farmy. Běžný Thajec či Kambodžan si na hada, psa, nebo kočku do restaurace nezajde. Tyto delikatesy jsou populární v čínských a vietnamských komunitách. Pokud se chystáte na podobné dobrodružství, pak raději zvolte jako cílovou destinaci přímo Čínu, nebo Vietnam.

V posledních pár letech se v Kambodži (v Siem Reap) nebo v Bangkoku (na Khao San), můžete setkat se stánkovým prodejem grilovaných hadíků na špejli. Najdete je vedle smaženého hmyzu a tradičních smažených tarantulí. Maso je ale velmi tuhé a ještě jsem nikdy neviděl, že by si hada na špejli kupovali domácí.

.

.

Pití hadí krve – fakt nebo mýtus?

Asi všichni si vzpomínáte na slavný film „Pláž“, ve kterém se Bangkokem potulující Leonardo DiCaprio, nechal na Khao San zlákat na pití hadí krve. Toto není fikce vytvořená jen pro film. Ještě před pár lety se to dalo opravdu běžně zažít. Kobru Vám před očima zabili a vypustili krev. Do panáků se nalilo trochu vodky nebo jiného alkoholu a trochu krve. Říká se, že prý to má blahodárný vliv na zdraví, konkrétně na potenci. Někdy se přidává do drinku hadí žluč a nebo dokonce syrové hadí srdce.

Na videu je vidět celý proces, včetně grilování masa z kobry. Mate li na to žaludek, pak si povšimněte, jak je useknutá hlava kobry aktivní a schopná uštknout i když její tělo je již dávno ugrilováno. Znovu připomínám, že uštknout se smrtelnými následky může nejen nedávno zabitý had, ale i jen jeho odseknutá hlava!

.

.

Pití jedu z kobry – fakt nebo mýtus?

První reakce zdravého rozumu je, že to není možné, maximálně tak jednou, jako exotický druh sebevraždy. Pravda je ovšem taková, že se opravdu do drinku z hadí krve někdy přidává i trochu hadího jedu. Proč je jed kobry v krvi smrtelně jedovatý a v žaludku ne? Je to jeho složením. Většina jedů je na bázi bílkovin a v alkoholu se rychle rozkládá a deaktivuje. Proto se nejčastěji chvilku čeká, než se připravený drink vypije. Ale i kdyby nebyl jed deaktivován alkoholem, žaludeční šťávy si s ním hravě poradí.

Nebezpečí pití hadího jedu je v drobném poranění sliznice v ústech. Nebezpečným může být třeba i hloupý piercing jazyka. Pro zajímavost jedu se do drinku přidává jen velmi malé množství, jed kobry je totiž velmi ceněnou surovinou pro výrobu hadího séra a jeden litr stojí přibližně milion korun.

.

Na závěr přikládám jako perličku vtipný postřeh, který sepsal v roce 2012 René Kroc.

Thajská TV show „Vaříme s kobrou“

Byl jsem vyzván Thajskou přítelkyní Saa, ať rychle přiběhnu k televizi, že se mi to bude líbit. Pořad byl koncipovaný ve velkém stylu, asi jako u nás „Superstar“ a tématicky zaměřen na vaření. Světel a blikátek jak na Silvestrovské show z Barrandova, v porotě místní celebrity, a na piedestalech 3 bohové kuchyně s přísným výrazem kasty nedotknutelných. Až sem to byla standardní pitomost hodná TV Nova.

Grády tomu dodal chlápek, co si jako laskominu pro porotu vybral ukuchtění kobry. Vzhledem k tomu, že byla naštěstí po smrti, pravděpodobně dlouho před natáčením, tak ubyly dramatické okamžiky jejího lovu i popravy. Podle velikosti bych to odhadoval na dospělého jedince místního druhu kobry monoklové (pro znalce Naja kaouthia), teoreticky by to mohla být i indočínská plivající kobra (Naja siamensis), ale když visí na háku jak špagát, tak je druhové rozlišení i pro amatérského herpetologa jako jsem já, poměrně složitou záležitostí.

.

.

Takže postup – vezmeme středně vzrostlou kobru, z důvodů vlastní bezpečnosti doporučuji mrtvý exemplář, ale pokud máte rádi adrenalin a hadí maso čerstvé, můžete si ji ulovit a šmiknout před zpracováním sami. Had se asi v první třetině těla přiváže provazem do výšky vaší hlavy, aby šel pohodlně stáhnout. Ta třetina těla mi připadala jako absurdní plýtvání kobřím masem, protože tak daleko jedové žlázy nesahají ani omylem a 10% by bylo až až. Ale buď tu mají kober dost, nebo je tam jiná kvalita masa – čert ví.

Saa tvrdila, že si občas kobru na vesnici dávaj, ale ne moc často, protože by se otrávili. Zatracené pověry. Ale zpátky na plac. Maník kudlou obkroužil tělo hada kus pod provazem a následně rozříznul podél celého těla. K mému úžasu nikoli uprostřed břicha, ale spíš trochu na boku. Jedním rychlým škubnutím ji stáhnul z kůže až vnitřnosti pleskly o zem. Další plýtvání – hadí žluč je považována v Číně za výsostnou lahůdku a těžce se platí. Thajská populace je téměř z jedné třetiny čínská, takže tento postup jsem opět až tak moc nechápal.

Následně ufiknul staženou část plaza a šup ke sporákům a pultu na vaření před porotou. Některé slečny v porotě byly evidentně skleníkové orchideje, protože na to čuměly stejně fascinovaně, jako já. Čekal jsem, že ji upeče, povaří, nebo osmahne s trochou koření, aby porota věděla jak chutná kobra a sám jsem byl zvědavý, jak se správně porcuje a jak při jídle vyndávat kosti. Byl jsem hrubě zklamán. Ano, jsem cizinec. Ano, hada jsem nikdy (na rozdíl třeba od krokodýla) nejedl a ani nevařil. Přes to všechno mi jeho následující postup připadal jako čiré barbarství a znehodnocení exotického okamžiku.

Chudák kobra. Poprvé v televizi a v hlavním vysílacím čase. Namísto třeba v National Geographic, nebo alespoň Animal Planet s hrdě roztáhnutou a respekt budící kápí a varovným syčením, je tu nahatá a jen torzo v pořadu o talentovaných kuchtících. No nic. Adept kulinářské soutěže čapnul dva brutálně nabroušené sekáčky na maso a začal tu hadici rytmicky a rychlostí blesku zpracovávat. Včetně kostí. Totálně. Vznikla z toho hromádka spíše jemně, než hrubě mletého masa. Srovnal bych to asi s tím, že by na zabijačku přišel řezník a čuníka kulometem rozstřílel na sračky a z té hromady masa by byly jen karbanátky a možná prejt.

Thajec nerušeně pokračoval dál – sledoval jsem bedlivě, co to hází do hmoždíře velikosti menšího umyvadla, ale nepřišel jsem na jiné koření než x druhů různě zbarvených chilli papriček. Nakonec to všechno smíchal dohromady. Můj střízlivý, no střízlivý, prostě můj nejlepší odhad byl, že to bylo v poměru 1 ku 10 (kobra k chilli) a vše řádně rozetřené mrsknul do pánve Wok, nebo jak se jí říká. Rychlý výsmah a servíroval porotě sběračkou ukydnuté cosi, co dozdobil snítkou blíže neidentifikovatelných bylinek a jedním jedovatě vypadajícím kvítkem.

Nevím, jak zapůsobilo kobří maso na porotu, ale osobně si myslím, že kromě plamenů v držce po brutálním nákladu chilli, neměli šanci cítit vůbec nic. Já bych po té dardě chilli papriček nejspíš volal chemiky, že mi někdo vyservisoval na talíř zbytky jaderného odpadu a sliznice by posílaly stížnosti s kopiemi do EU, že slopu kyselinu sírovou. Jak v té dávce přírodní roztavené lávy mohl někdo rozeznat chuť kobřího masa, nemám nejmenší šajn. A to jsme stále u pochutiny, kterou bych rád okoštoval, ale bez chilli.

Porota ale musela být složená z konzumentů plechových hrdel, protože někteří z nich byli schopni i nadále komunikovat a zřejmě ocenili zručnost kuchtíka i grády chilli papriček a poslali jej do dalšího kola. Výsledek sledování TV show byl negativní s pozitivním dopadem – tu noc jsem se opravdu, ale opravdu neodvážil šmejdit v ledničce, jestli tam nezbylo něco na zub…                                                   René Kroc

.

.

.

.

Máte nějaké zajímavé zážitky s hady v Thajsku či Kambodži?

Podělte se o ně s ostatními.

Napište mi je do komentáře a já je zveřejním v samostatném článku.

Odkazy:

• Hadi I.  v Thajsku a Kambodži
• Hadi II. – První pomoc
• Létající hadi III.
• Mořští Hadi IV.
• Největší hadi V.
• Domácí mazlíčci – hadi VI.
• Hadi v Bangkoku VII.
• Hadi v toaletní míse VIII.
• Jak se jedí hadi IX. – právě otevřený
• Blízká setkání – Hadi X.
• Thajsko země hadů – celý film
• Kambodža – doporučení a informace
• wendi – autor a průvodce