René Kroc

Thajsko, Pattaya – převážně nevážně 19. Kde domov můj…

Mail č. 19. Kde domov můj…

26. ledna 2012 | René KROC


Milí přátelé,
občas se mihne v mailech pár dotazů a tímto odpovídám hromadně. Asi ne moc veselé čtení. Dáma, co mi v historicky nedávné době snažila pomoci a snad se to i podařilo mi po přečtení části blogu poslala pár vět, díky kterým jsem se musel zamyslet. Možná to i odpoví na otázky, na které jsem některým z Vás osobně odpovědět nestačil. Vše uvedeno níže.
zkrácená verze
From: Helena
Subject: Re: Mail č.14 Po povodni
René, zdravím vás do dálky a děkuji za úžasná sdělení. Jsem jimi nadšená. Obdivuji váš záběr, formulace, postřehy. Jasně, umožnily vám je určité události. Smekám.
Moc by mě zajímalo, jak jste spokojen v porovnání s některými obdobími v Čechách (hm. chtěla jsem napsat doma, ale kde máte doma?).
V určitém směru obdivuji váš odchod. Možná to byl víc než odchod – útěk či únik. To nevím. Vlastně nevím toho moc.
S formulkou „jo, voda je voda“ se tam mějte krásně Helena. .

Zdravím Heleno a přeji vše nej do nového týdne. Dal jsem si čas, abych Vám byl vůbec schopen odpovědět. Už Vaše závorka odhaluje první problém. Jak definovat doma? Nebo snad spíše domov. Původně jsem chtěl stylizovat odpověď po cimmrmanovsku s tím, že doma nejsem nikde, neb jsem světoběžníkem. Jenže bylo to dobrovolné? Možná se mi zdálo, že není na výběr a Pattaya vypadala jako nejmenší zlo. Jenže tak to není, protože člověku lze vzít vše až na jedinou věc, a sice tu poslední z lidských svobod – svobodu rozhodnout se za jakýchkoliv okolností pro vlastní postoj a pro vlastní cestu – ať už povede kamkoliv. Takže to definovat jako útěk nelze i když to tak vypadá a i když jsem to možná tak i cítil. Základní otázka, kterou jste mi snad i Vy pomohla vyřešit je vlastně rozhodnutí, jestli život stojí, či nestojí za to, aby byl žit. (Otec to parafrázoval na „Užijme si života, protože z něj stejně nevyvázneme živí). Na tu základní otázku jsem si odpověděl ANO, ALE (jak typické, není-liž pravda?) ……. ale ne všude. Pak se to scvrkne na … a kde ano? Jediná země o které jsem slyšel jen dobré byla Tramtárie, ale nenašel jsem ji na žádné mapě a neosvědčil se ani systém GPS při jejím hledání. Další možností bylo Thajsko a Pattaya obzvlášť, případně Keňa. Na vlastním odchodu není nic obdivuhodného. Vyloučíte-li nemožné, to co zbývá, musí být pravda a řešení v jednom. Navíc, pokud bude člověk dělat pořád to, co dělal vždy – vždycky dostane jen to, co už měl.


Vrátím se zpět k Vaší závorce a tomu slovu doma. Někdo definoval domov i jako vůni jídel, které jsme měli rádi v dětství, jiný jako místo, kde mě mají rádi (což dovedeno ad absurdum může být i hospoda, kde člověk udělá pravidelně větší útratu), já to měl i tak, že všude, kde je i ona. Jiní zase tvrdí, že k tomu pocitu stačí teplé a suché místo na spaní. (Hm.. to je ale i peklo, ne? : – ) ) Ať se na to koukám z jakékoliv strany, doma nejsem nikde a nejsem si jistý, jestli jsem kdy byl. Necháme to na tom světoběžníkovi, což? Stále jsem na tom lépe, než někteří z místních starousedlíků původně z Čech, Moravy a Slovenska, kteří by to „doma“ měli za 10 až 15 let natvrdo, případně na doživotí a i díky zvýšené aktivitě Interpolu praktikují světoběžnictví stylem „…. nemít nic, co bych nemohl během 20 minut opustit.“
……..
Chce to jen kapku odvahy – aby dal člověk v sázku něco, co až dosud považoval za zcela nezbytné k životu. Riskovat něco, co přinutí od základu změnit dosavadní způsob života a snažit se pak s nastalými změnami a jejich dalekosáhlými následky vyrovnat. Ale je to prdel a stojí to za to. Opravdová odvaha se pozná, až když dá někdo v sázku svůj zaběhnutý životní styl. Já to měl úžasně jednoduché – o svůj způsob života jsem přišel dávno před balením kufrů.
Tolik slov a vlastně bez odpovědi na Vaši otázku. Vezmu to srovnání s nejhorším. Pokud se vrátím do dob temna, kdy jsem se procházel dnem jezera plného žabích sraček a připadal si jako pasivní účastník vlastního života, tak mohu dnes podepsat tezi, že na sebevraždě je skvělé to, že nepatří mezi věci, které musíte udělat hned teď, jinak to prošvihnete. Vždycky to totiž ještě můžete udělat pozdějc. Bráno z tohoto hlediska, tak se mám skvěle a jak říkal můj kolega z práce….
Mít se ještě vo fous líp, tak se štěstím pose.. . Nebýt třídenní noční můry z minulého týdne, kdy se mi zdálo o baráku v Duchcově (je už pár týdnů prodaný – jak jsem předpokládal, Linda udělala krátký proces), tak bych náladu obyvatelstva označil za 1A (formulace ukradena ze Švejka). Jen se bojím Murphyho zákona, který tvrdí, že když se zdá, že se nám začíná dařit, zcela jistě jsme něco přehlédli.
Jo a pokud jsem si zde v něčem protiřečil, budiž. Jsem velký a vejde se toho do mne moc.
Kdyby už nebyl čas napsat, přeji pohodové svátky a pokud možno bez hořícího letadla jako minule.
Zdraví
René

Odkazy:

Stránky: 1 2
Copyright Thajsko a Kambodža 2025 | Webdesign Pavel Bergman