Thajsko, Pattaya – převážně nevážně 8. Puch z Isánu

Mail 8. Puch z Isánu

22. července 2011 | René KROC

Milí přátelé,

Po odjezdu Paula jsem začal cítit zápach. Halucinace? Autosugesce? Nebo volat City Hall? Dalším podezřelým byla kuchyně. Tak to jdu prověřit. Není nad automatizovanou, lehkou, manuální činnost, když je člověk lehce down. Nalézám pár pytlíků s podezřelým obsahem. Saa kouká jak bubák. Netuším proč. Když jsme vedli dialog na téma vaření, ostatní holky z hotelu se směrem k ní jen uculovaly, protože Saa neumí vařit a taky nevaří. Přesněji řečeno, když jsem ji nutil přiznat, že když měla přítele a má dítě, tak určitě někdy musela sama vařit, tak zdráhavě připustila, že sice možná umí vařit, ale problém je v tom, že to pak lidi neumí jíst. Takže kuchyň by neměla hájit s teritoriální zavilostí.

U celé řady položek se nedalo zjistit ani co to je, natož k čemu to je a jak je to tam dlouho. Mám podezření, že některé ingredience jsou tam od doby, kdy je používali dělníci při stavbě domu. Popelnice se utěšeně plnila. Zápach slábnul. A to jsem v kuchyni „chytře“ umístěné v prostředku domu a tudíž bez oken nezapnul odsávací ventilátor. Jak hrubá chyba to byla, jsem poznal vzápětí. V jedné z mnoha plastikových piksel bylo po otevření něco, co slovy nepopíšu. Taky jsem to skoro neviděl, protože ihned byl vzduch tak hustý, že by se dal krájet a já dostavše přírodní zelenou barvu do tváře se pomalu sunul k zemi. Stačil jsem to zavřít.

Naprosto nepředstavitelný, strašidelný, šílený puch z toho vyskočil a ulpěl snad na všem. Obklady kuchyně se zoufale snažily odlepit od zdi a zmizet. Slovy nepopsatelné. Snad pokud byste umístili mrtvé nemluvně v hermeticky uzavřeném plastovém obalu na měsíc na sluníčko a pak to otevřeli v uzavřené malé místnosti, mohli byste dostat cosi, co by se mohlo vzdáleně blížit tomuhle smradu. Ihned za bar. Regency došla. Fuck. Čuchadlo s mentolem jsem si zarazil až do mozku a hledám druhé do druhé nosní dírky. Saa vše se zájmem sleduje. Psi emigrovali z terasy rychlostí blesku. Další rána pro žaludek a játra. Venku, ventilátor na plné pecky. Zelená z blití se mění na temně rudou vzteky. SAÁAAA , CO TO sakra je?

Nutím se do klidu, nechci vyřadit její omezené schopnosti komunikovat a ochotu spolupracovat. Zbytečně. Zaujímá bojovný postoj, což vzhledem k nepoměru našich figur musí působit komicky. Po krátkém vyšetřování a dlouhém větrání, při kterém se pokouším z nadočnicových oblouků vyšťourat nazpátek čuchadlo s mentolem se dozvídám, že je to a) zbytek thai issán jídla, nebo spíše za b) součást a podstatná složka k vaření thai issán jídla. Co to musí být za lid, když jsou schopni jakékoliv množství tohoto evidentně toxického odpadu pozřít. Po rychle odbyté slovní přestřelce, kde Saa díky její slovní zásobě angličtiny a mé zásobě thajštiny brzo došly argumenty, a já jí dal na vybranou mezi tím, že buď poletí ta hrůza nebo já (ale samozřejmě jí nedal čas si vybrat, protože ve srovnání s issán lahůdkou bych nejspíš pohořel) jsem to svinstvo dostal do popelnice a zalígroval víko. I mouchy, které se pokusily o rychlý nálet, vzaly ve vzdálenosti asi půl metru od popelnice bleskurychlou zpátečku a tím mě utvrdily v tom, že anthrax nemusí být tou nejhorší biologickou zbraní.

Svět se točí ve spirále, kolikrát už jsem to četl. Události se opakují, jen s jinými lidmi, na jiném místě a v jiném čase. Opět se v duchu vracím na místo svých nočních můr – totiž do Duchova. Do doby, kdy se z babky stalo individum ducha mdlého, leč mazané. To jest – nebyla s to domyslet důsledky svých činů, ale byla s to je permanentně maskovat přede mnou. Mohl jsem stokrát říkat, ať toho psa neláduje nesmyslama bez mého vědomí, že jí tím škodí. Fanty už vypadala jako bílý chlupatý hroch s ovčáckou hlavou a Fanny (babička) dostávala prohnaný výraz, když pašovala do baráku další žrádlo. Jenže co pes nesežral schovala kam to jen šlo a vzápětí se jí to vykouřilo z hlavy. Na odstranění těchto zbytků stačilo jít v létě podle much, v zimně to byl problém.

Zároveň také byla babka vetešník neskutečného ražení. Při pozdějším vyklízení domu se odvezlo asi 5 sporáků a blíže neurčený počet lednic různého věku, ale řekl bych, že takovou sbírku nemělo ani technické muzeum v Praze. Asi čtyři měsíce poté, co byla babka na LDN a čekalo se na ústav, jsem v průjezdu, který měl jedny vrata otevřená na dvůr a druhá na ulici, zavadil o dvířka jedné z lednic, které tam ještě byly, a rychlostí světla zmizela vratama na dvůr Fanty a obdobnou rychlostí na opačnou stranu Šárka (fenky). Byl jsem tam sám. Já a puch. Puch z asi původně snad pár kg mletého masa, hozeného do lavoru a zabaleného igelitem, který se však tím smradem už rozpadnul na atomy. Lavor do popelnice, popelnici před barák, rychlý převlek do lidských šatů a rychlý úprk. Popelnice byla i po vysypání nepoužitelná a to ani v dobře větraném průjezdu prázdného domu. Žaludek na vodě.
Padá mi hlava, takže pro dnešek končím. Pokračování příště

SA VAT DÝ KCHÁP

René