Mail 1. Jacuzza made in Thailand

2011 | René KROC
Milí přátelé,
první týden nepřinesl žádný podstatný průšvih (důležité je slovo postatný) a jen pár kabaretních situací. Prošel jsem z nostalgických důvodů některé z osvěžoven, kde jsme byli s klukama minule, takže telegraficky – Jintana zanechala řemesla a chce se přeškolit na masérku (nechápu jak při její lenosti být i jen štětkou, se chce vypracovat do masážního salónu) a crocodile lady hluboce litovala, že jí Pavel dá dárek osobně a neposlal ho už prostřednictvím mé maličkosti. To víte, co je doma to se počítá.
Jen na úvod, můj hotel nedodává a neprodává slečny, pokud však někdo chce pronajmout pokoj na jednu noc, je mi celkem fuk, jestli tam bude 2 hodiny nebo 24 hodin. Protože jsem ho koupil od kulantního anglického gentlemana, neočekával jsem po příjezdu žádné výrazné změny. Bohužel. Člověk má být připraven. Pár obrazů původní majitel miloval natolik, že si je vzal – čert to vem – lodí mi sem jede taková zásoba, že bych mohl vyzdobit 10 barů, ale čím je nahradili!!!

První, co mě praštilo do očí byla cedule přímo proti vchodu : LOVE SUCKS – TRUE LOVE SWALLOWS. Pro ty z Vás, kteří neumí anglicky, vězte, že za daných okolností je to dobře. Viděl jsem ji jako první, letěla jako první. Další pouze informativní jako např. Já pouze vypadám sladká a nevinná a třeba NOTICE: Sexual harassment in this area will not be reported. However, it will be „graded“. , jsem zatím nechal, protože mi nepřipadaly až tak drsné.

Naproti přes ulici je stanoviště motorbike taxi (nejlevnější doprava až na místo – skutrem s řidičem) a jako domácí zvíře mají kohouta velikosti většího selete. Obdivoval jsem jeho neskutečné barvy, až mi kdosi prozradil, že je nabarvený. Zvíře je to velmi srdnaté – kdokoli jde okolo se ho snaží načutnout čistě proto, aby ho udrželi v kondici pro kohoutí zápasy. Navíc přežít v místě, kde je horda toulavých psů vyžaduje notnou dávku odvahy a pudu sebezáchovy. Má to jednu nevýhodu. Samozřejmě ten hajzl skoro celou noc chrápe a hlasivky má takové, že by mu je Luciano Pavarotti mohl závidět. Krušná jsou rána, pokud nedovřete okno.

K těm psům – coby čoklomil jsem polovičně adoptoval dvě toulavá psika, co působili zdravým dojmem. Dostali napít, trochu nažrat a od té doby se pravidelně zastaví. Jenže po první noci, kdy jsem jim něco málo věnoval, ukázali velmi silné sociální cítění a vykecali to všude kolem, takže když jsem vzhlédnul od notebooku, byla na zahrádce před barem banda psích plebejců všech barev a velikostí. Podej prst – že? Nějakej chlápek s alergií na psy je za panáka rozehnal útokem na bodák a od té doby je klid.

Včera jsem těm dvěma fenkám chtěl koupit jen tak něco malého k jídlu, takže se odhodlal k nákupu ve Family markt (místní malá sámoška otevřená non stop) a zažil následující dialog . Zkrácená verze:
Food for dogs. Yes, we have hot dogs. No, no, please I need food for dogs. OK, which hot dog do you want?…… a tak to chvilku pokračovalo, až jsem předvedl pantomimický výstup se zvířecími zvuky ve stylu pes žere krávu a zachránila mě turistka, která se zeptala na Pedigree a bylo vymalováno.

První večer se zde zastavil můj kamarád Nipon z místní realitky, co mi minule dost pomohla a protože se známe už delší dobu, přijel automaticky se dvěma sedmičkama Hong Thongu (pro neznalé – český tuzemák je proti tomu značkové pití), domnívám se , že jsme domluvili další spolupráci a přátelství na věčné časy, ale protože se od té doby neukázal, tak jen tajně doufám, že aspoň v pořádku dojel domů.

Další den bylo podezřele klidno, až na to, že šikmo naproti je tržiště a bohužel také podium v té době vybavené dost výkonnou aparaturou. Od božího rána zněly takové songy, že jsem po 3 hodinách byl celkem rád, že jsem v Čechách odevzdal zbrojní průkaz a pistoli prodal, mít to tady v tu dobu, byl bych v pokušení.

V Thajsku je většina obchodů a služeb otevřena non stop a proto bylo divné, že většina podniků má najednou zavřeno – pochopil jsem později – volby. Volby = zákaz prodeje veškerého alkoholu všude. Není to pech, mít bar a z prvních tří dnů dva zavřít? K večeru se mezi dveřma baru objevil Thajec (Thajec v Thajsku není překvapením, ale Thajec v baru jako je můj je rarita, protože místní lidé chodí pouze do barů pro místní – dílem proto, že ceny i skladba nápojového lístku jsou o něčem jiném, dílem proto, že je většinou do ostatních podniků nepustí – ať maj prachy nebo ne). Ač slušně oblečen vypadal tak, že potkat ho v noci v lukách, věnuji mu peněženku a modlím se, abych to přežil.

Vyklubal se z něj bratr jedné z ubytovaných holek, která pracuje v turistické kanceláři kousek odtud. Později mi vysvětlovali, jak moc je bratrem a volně přeloženo bych si spíš troufal tvrdil, že kdysi dávno se ve vesnici napila jeho kráva z jejich potoka a tak se stali příbuzní. Ale přitáhnul litrovku Johny Walkera, což se v době dvoudenní prohibice cení a slušně se zeptal jestli ho mohou s kámoškama vypit tady a zároveň mě pozval. Taky holky poslal pro hory jídla – velmi pohostinný pán.

Při druhé láhvi Walkera, kterou jsem pro změnu přinesl já a modlil se, aby policajti organizující meeting naproti na tržišti se dívali jinam, jsem zjistil, že podniká ve výrobě jakéhosi jídla, které ve formě polotovaru vypadalo jako chlupaté knedlíky před vařením. Letmý pohled na jím přinesenou flašku ukázal, že kolek rozhodně není made in Thailand a tak poměrně nerad připustil, že doba je zlá a občasné pašování alkoholu z duty free shopu dodává jeho podnikatelským aktivitám říz rozumného zisku. Navíc jeho kontakty na místní bossy v samosprávě a policii asi taky nejsou k zahození. Pak se provalilo, že žije sám a chtěl by dobrou babu pro život, čímž dopálil svou sestru, která mu zřejmě pár slušných holek neúspěšně dohazovala. Jenže mě žádal, abych s ním vyrazil do GOGO baru, a jestli mu můžu dohodit bílou holku – ideálně blond.

Byl jsem tu druhý nebo třetí den, takže bylo nutné vysvětlení, že evidentně přeceňuje mé možnosti i schopnosti a že ani já nemám tušení, kde něco podobného potkat (snad s výjimkou ruských kolonií v místních hotelech, ale jak s polozapomenutou školní ruštinou ukecat ruskou blondýnu, aby poskytla nevšední zážitek obstarožnímu Thajci, který vypadá jako jeden z bossů Jacuzzi, že?). Navrch v době voleb, kdy je všude zavřeno a kde není si koledují o promptní štáru celkem nekompromisních policejních orgánů. K jeho veliké lítosti, jsem jeho žádost zdvořile, ale pevně odmítl, tudíž si bude muset na svůj zážitek počkat, případně se vypravit do Evropy, kde najde dost míst pro splnění svých přání. Jak se to shoduje s tím, že chce dobrou babu pro život ví bůh.

Druhý den ráno mohu za své časné probuzení děkovat dílem kohoutovi odnaproti, dílem procítěně a hlasitě přednášeným náboženským songům v pokračujících volbách. Dřepíc na baru u počítače jsem fascinovaně civěl na protější ulici na mnicha jak se intenzivně modlí k elektroměru umístěnému na sloupu elektrického vedení. Když ani po 5 minutách nepřestával, řekl jsem si, že to musím vyfotit, protože buď je v době prohibice na šrot, nebo se za dozoru policie i tak dokázal něčím sjet. V úvahu přicházela Yaba a Ice – místní drogy oceňované policií při nalezení sazbou od 30 let výše. No nic, trubka jsem byl já, protože ze svého posedu na barové židli jsem přes venkovní markýzu nemohl vidět, že nahoru na sloup pověsili thajskou národní vlajku a budhistickou vlajku a tudíž se nemodlil k elektroměru, ale symbolům náboženství a státu. Chybička se vloudí.

S blížícím se koncem voleb se u tržiště začali houfovat policisté – moje domněnka, že mají na starosti klidný průběh meetingu se nepotvrdila. Do té doby velmi rušná, ale zároveň plynulá doprava po naší ulici se začala zasekávat, protože policajti měli pomáhat řídit dopravu pro auta vyjíždějící z tržiště. Stejné jako u nás, dokud se do toho neserou, běželo to dobře.

Ještě k tomu elektrickému vedení naproti, kdo neviděl, neuvěří. Jednou pošlu fotku. Na jeden sloup přivedeno z každé strany odhaduji cca 150 kabelů, či víc, namotaných s kreativitou hodnou strůjce labyrintu. Vidět to revizák z ČEZu, tak mu mohou z fleku zahrát. To by fakt nerozchodil. Pro dnešek jsem toho napsal až moc, příště dopovím jak vypadá převzetí baru a inventura po thajsku, lehká večeře s těžkými následky v thajské místní jídelně , plus návštěvy právníka a prohlídka u lékaře. Mimochodem po první inventuře a jednání s „mamma san“ jsem byl zralý na dojetí některých láhví, takže pokud jsem za poslední měsíce v Čechách vypil v horkých dnech dohromady jen pár piv a to ještě většinou nealko, tak tady už od začátku dostaly játra a ledviny takový záhul, že tomu mohou konkurovat jen některé akce na privátě v Jablonci v době slávy.
Zatím se mějte a SA VAT DÝ KCHÁP
René

Odkazy: