Thajsko, Pattaya – převážně nevážně 9. Kamikadze nákup

Mail 9. Kamikadze nákup

2.srpna 2011 | René KROC

Milí přátelé,

po jisté odmlce se opět vracím zpět k zápiskům cestovatele. Odmlka měla několik důvodů, z nichž nejzávažnější byl ten, že jsem byl líný jako prase. Dále mám podezření, že moucha Tse Tse uskutečnila výsadek z Afriky do Asie, protože není možné, abych prochrápal tolik času jako v poslední době. Asi doháním noci prohýřené a probdělé. Právě jsem pořídil dokumentární obrázky místního pracovníka ČEZu, nebo zloděje elektřiny. Pak, že se v té změti drátů nikdo nevyzná.

V minulých dílech jsem se párkrát zmínil o Paijit (čti Pajdžit) s nick name Nang. Kdo viděl galerii na blogu, může si udělat obrázek. To však nestačí. Když Paijit mluví anglicky, má hlásek jak Aťka Janoušková, takže v ní pořád vidím thajskou verzi včelky Máji. Vše doprovázeno gestikulací a ksichty a la Walt Disney. Mám pocit, že se angličtinu učila z večerníčků pro nejmenší, ale vzhledem k tomu, že měla anglického přítele, tak ji nejspíš hluboce podceňuji. Přítel byl ztepilý třicátník a umřel jí v náručí. Infarkt. Před 2 lety. Nevím jak dlouho s ní vydržel. Mít ji doma já, zahrajou mi na funusu do roka a do dne. Spíš dřív. Paijit je 100 v jedné. Když promluví thajsky má pro změnu hlas orla. Dost nasranýho orla. Ty přechody mě děsí.

Už několikrát jsem v duchu řešil jestli jí mám uškrtit. Nejen, když mě ujišťovala, že jídlo není spicy a já si popálil hltan i hrtanem. Jednou jsme dřepěli na terase u stolu a Paijit ke mně natáhla sevřenou pěst se vztyčením prostředníčkem a řekla LOOK! (Koukni) . Netušil jsem, čím jsem si to obscénní gesto zasloužil, takže jsem se zpočátku tvářil neutrálně, po druhém LOOK! jsem dostával přísnější výraz a po třetím LOOK! kdy na mne koukala jak na nechápavého debila jsem řešil, jestli jí dát na prdel nebo zlomit ten prostředníček. Čtvrté LOOK! bylo doprovázeno vztyčením ještě prsteníčku a pak ukazováčku a já pochopil, že se mě nesnaží svým kouzelným způsobem urazit, ale, že se dožaduje vyslovení účasti s tím, že si na prostředníčku zlomila nehet. No, nezabili byste ji?

Když jsem ji potkal poprvé neustále spekulovala, jak make more money for boss, (jak vydělat šéfovi víc peněz), protože byla pár týdnů v nové práci, ráda se učila nové věci a celkově působila šťastným dojmem a chtěla se za to odvděčit nepřítomnému šéfovi. Šéf je z Izraele a já mu záviděl zaměstnance s takovým entusiasmem a kontakty jako má Paijit. Dalo se čekat, že idylka nevydrží dlouho, protože (aniž bych byl antisemitou) Izraelci jako obchodní partneři, či zaměstnavatelé jsou svině až to duní a taky, že jo. Paijit dotovala firmu tím, že volala z mobilu za své, objížděla zákazníky na svém skůtru za svůj benzín a peníze na náklady z něj nemohla vyrazit, takže nakonec byla ráda, když dostala plat (bez slíbených bonusů) a její entuziasmus se vrátil do běžných kolejí obvyklých u zaměstnanců.

Paijit je momentálně single a dost si v tom rochní. Většinou tu místní krásky nechtějí být osamocené, ale musím uznat, že Paijit ví, co chce. Jednak netouží po tom, aby jí někdo kecal do toho, kdy, kam a s kým jde, stále si váží své práce a navrch má nekonečnou suitu přátel. Tito chlápci všech ras a věkových kategorií ví, že mohou přijít na krátkou audienci k Paijit, prohodit pár vět a pak vypadnout prakticky v kteroukoliv denní či noční dobu. Jedinou podmínkou je, přinést žrádlo. Paijit, na rozdíl od zbytku thajské populace něžného pohlaví, jí ráda, jí pravidelně, jí hodně. Přesto nevyrostla a i její tuším 10 a 6ti leté děti jsou už větší, nebo stejně velké jako ona. Malé pivo i na thajské poměry.

Velmi často ji není vidět, slyšet je vždycky. Ne vždy je to příjemné. Už se mi stalo několikrát, že zmožen vedrem, jsem se v podvečer natáhnul v místnosti za barem a klimbnul si před noční směnou a vyburcovalo mě orlí zaskřehotání následované historkou o broken heart (zlomeném srdci) . Jednou, protože jí schcípnul pes, kterého darovala, protože po smrti přítele by ho neuživila (sibiřský husky – pánbu ví, proč je v Thajsku relativně často chovají) . Moc mi nesedělo, že přítel je po smrti 2 roky a pes byl také 2 roky starý, takže ho někdo evidentně sejmul. Potvrdila, že nebyl nemocný (pes) a nebyla to dopravní nehoda. Jindy ten samý scénář, opět zařvání v thajštině a vyprávění o broken heart.

Tentokrát zlomila srdce někomu, protože ho odmítla, podrobnosti mi unikaly, protože občas mi probrání do plné provozuschopnosti chvíli trvá. Každopádně bývám ve střehu dopoledne mezi desátou a jedenáctou, kdy odjíždí do práce a pak opět okolo deváté večer, kdy se vrací. Její fóry jako vybafnutí, zaskřehotání, když to člověk nejméně čeká jsou těžkými nárazy do mé duševní rovnováhy, ale na druhou stranu mě neustále udržuje ve stavu poloviční bdělosti. Nedivím se, že přítel zemřel mlád na infarkt, dokázal bych si i tipnout, jak to vlastně bylo.

Denně se vrací s bolestí hlavy, kterou bleskurychle přenese na mne, či častěji na Saa. Musí pořád přemýšlet o práci, zákaznících a nejspíš i o nesmrtelnosti chrousta. Jednou jsem ji po dalším mém neúspěšném koketování s thajskou kuchyní požádal o to, ať mě hodí do nějakého supermarketu pro běžné jídlo. Tvrdila, že v jedenáct večer má Carrefour už zavřeno, internet však tvrdil opak. Pravdu měla Paijit. Místo Carrefouru Big C a zavřené, další zastávka supermarket s jídlem pro farang.

K té cestě. Kdo viděl fotky ví, že Paijit je téměř o polovinu menší a určitě tak třetina mé váhy. Nasedal jsem za ní na motorbike s nejvyšší možnou opatrností a co nejvíce do prostředku motorky. Mylně si to vysvětlila, jakože se chci tisknout a začala ňafat, nejdřív ona, pak se přidali psi. Taxikáři naproti per plex. Vysvětlete na rušné ulici mrňavému foxteriérovi (kterého v tu chvíli nejvíce připomínala), který vás kvůli kraválu a přilbě na uších nemůže slyšet, že vám nejde o teplý lidský kontakt. Šlo hlavně o to, že jsem se bál. Kdybych si disciplinovaně sednul co nejvíce dozadu, pravděpodobnost hraničící s jistotou byla, že se skůtr postaví na zadní a Paijit bude katapultována přes mou maličkost do dáli a budeme se tam válet oba, jak divoká prasata v bukvicích.

Nakonec jsme vyjeli, modlil jsem se na každém výmolu, aby přední kolo stále drželo kontakt s vozovkou. Paijit po počátečním strachu o svůj motorbike byla v pohodě, protože takový airbag na zádech nemají ani kosmonauti. Ceny v marketu pro farang připomněly éru prodejen ESO za totáče. Sehnat šlo vše, ceny pro ropné šejky. Hlad je nejlepší kuchař. Paijit začala úřadovat mezi regály a kromě věcí, co jsem do vozíku umístil já, tam chtěla nacpat spoustu dalších s tím, že to uvaří. Kapku jsem to proselektoval a dobře udělal. V kuchyni jsem jí od té doby neviděl a před tím taky ani jednou. Nákup nám přeházeli do tenkých igelitek a s tím množstvím a mou figurou jsem vypadal jako letní verze Santa Klause. K tomu Paijit s růžovou helmou na hlavě jako dívčí verze hitlerjudend. Dvojka k popukání.

Taky organizátor parkoviště se musel nejdříve vychechtat, než nás začal navigovat. Díky igelitkám, jsem měl prakticky upaženo a při pohledu zezadu – Paijit nemohla být vidět. Zdálky to muselo vypadat, jako když chráním nákup a jedu bez držení řídítek. Jen nepotkat police. Přilbu mám nasazenou jak apartní klobouček na maškarní a držím řemínek zubama, abych ji neztratil. Proklínal jsem skutečnost, že jsem se před cestou nalemtal vody a nestačil si odskočit. Proklínal jsem každý retardér na silnici. Bylo jich asi 40. Pokud měl skůtr nějaké pérování, tak už dávno bylo díky přetížení nefunkční. V duchu jsem se snažil odhadnout, jestli nejdříve vypustím duši, nebo měchýř, nebo mi upadnou ruce. Sweet Paijit (sladká Pajdžit). Vzala to oklikou. Musela mi ukázat, kde dřív pracovala. Nemohl jsem ji zabít. Neumím řídit motorku, netrefím domů a mám plné ruce. Vysvětluji situaci. Jedeme dál, něco mele pod přilbou. Zvýšila rychlost i mé utrpení. Větší rychlost = musí zavřít zobák, aby jí tam něco nevlítlo. Aspoň nějaké plus. Podle jízdy možná zavřela i oči.

Jízda je u konce – stíhám upustit nákup na postel v místnosti za barem, rozrazit dveře od záchodu hubou a ááááááááááá . Začínám věřit prostatikům, že je někdy vymočení lepší než orgasmus. Pokouším se vyhrabat Saa zpod igelitek a začít uklízet nákup. Ani nevím, jestli to, že tam spí mi uniklo, nebo mi to bylo v kritickém okamžiku fuk. Další nasraný foxteriér. Vysvětlit Saa ať se nehýbe, protože jsou tam i jogurty, takže by mohla postel za chvíli vypadat jako po hodně vydařených orgiích je nadlidský výkon. Zvažuji, zda jí mám zacpat hubu nerozkrájeným melounem. Do toho Paijit skřehotá jak pominutá. Nevím, co žaluje, ale nejspíš i to, co se nestalo. Ale co, mám konečně zásobu normálního jídla. Žaludek jásá, splasklý měchýř děkuje, Thajky na mě čumí jak bacily do lékárny. Zbytek noci jsem trávil vařením, sledováním burzy a nějakého filmu. Usnout jsem si netroufal, dokud nezjistím, že Saa a Paijit nechovají vůči mé maličkosti vražednou zášť. Usnuly dole jak andílci, jen rohy a kopyta vykukovaly zpod dek.
Příště doplním duo Paijit a Saa o třetí grácii Nut. Určitě i oceníte jak se čeká na kontejner a loď.

SA VAT DÝ KCHÁP

René