Thajsko, Pattaya – převážně nevážně 10. Všude krev

Mail 10. Všude Krev

2. listopadu 2011 | René KROC

Milí přátelé,

je to už velmi dávno, kdy jsem Vás oslovil. Nebudu hledat výmluvy, prostě v srpnu jsem byl líný jak vandrák v červenci a v podstatě relaxoval od všeho a bylo to správné. Nic jiného mne nemohlo připravit na to, co přijde v šíleném září a následně říjnu. Můj oblíbený autor začíná jednu z knih historkou o hasičích, kteří po záchraně muže, který spal v hořící posteli, od níž se vznítil celý byt, se ho zeptali jak chytla ta postel. K jejich úžasu odpověděl, že neví, protože už hořela, když si do ní lehal. Můj pobyt v Thajsku v posledních dvou měsících je variantou na dané téma. Uléhat do hořící postele a hasit a hasit a hasit.

Jednou se vrátím a vypovím i příběh jak kontejner plný mých osobních věcí do Pattayi dorazil a co všechno to obnášelo. Nyní ale začněme v září. V anglosaských zemích mají výraz dramedy – (drama a komedie v jednom), u nás tragikomedie. Já to vidím tak, že i na vlastní trable lze nahlédnout z humorného hlediska, ale má to i svůj limit. Co je moc je moc. Hned na začátku září jsem vyhodnotil, že jak pro mne tak pro Saa bude lepší v neděli, kdy jediným zákazníkem bývám já, se vypařit a pobýt nějaký čas na pláži. Důvodů bylo několik, za prvé pracovní výkon Saa má těžkou tendenci směrem k flákotě pokaždé, když obdrží výplatu a proto je lepší ji někam vzít, než se marně rozčilovat v baru nad velmi úspornými pohyby a přesouváním věcí. Za druhé jsem chtěl strávit klidný den bez rizika, že se penzion radikálně promění k horšímu.

Mimochodem s řadou cizinců jsme se shodli, že většina Thajek velmi často zaměňuje úklid s pouhým přesunem věcí. Kolega byl na mrtvici, když měl cosi důležitého rozpracovaného na stole se spoustou poznámek a než se vrátil z toalety byl stůl čistý – nebo přesněji bez jeho věcí. Nechápal proč jeho přítelkyně s bohorovností Thajkám vlastní ignoruje pavučiny ve všech koutech a smetí na podlaze, ale věci na stole vždy bleskurychle zmizí – ovšem pouze pokud jsou jeho. Když tam má svůj bordel ona – šminky, mobil, nějaké jídlo, smeták, papíry atd., tak podobné záležitosti mizí ze stolu jen pod nátlakem a velmi zvolna. Tato vlastnost přesouvání je pravděpodobně vrozená a prakticky bez šance ji odnaučit. Pak se Thajky se kterými farang žije, nebo pro něj pracují, stávají nepostradatelnými. Člověk si připadá jak totálně nesamostatný debil, protože se musí na všechno ptát. Jinak se ovšem šance, že najdete cokoliv ze svých věcí i na relativně malém prostoru limitně blíží nule. Pak vám to místo blahosklonně sdělí, nebo věc přinesou, případně začnou ňafat, proč se nepodíváte pořádně a sám.

Poslední zkušenost se Saa byla ta, že věc sice byla téměř na svém místě ve skříňce, ale přesunuta byla ta skříň – do jiného poschodí. Na dotaz proč, přišla odpověď, že je to tak lepší. Dodnes nevím proč a neřeším věci, které jsou za hranicemi mého chápání. Mohu se jen radovat, že Saa nepřesunuje sama sebe s těma krámama. Uvažoval jsem nad tím, že bych některé často používané věci někam přikoval, ale u klíčů a spodního prádla mi to přišlo natolik nepraktické, že jsem od toho nakonec upustil.

Největší perlou z tohoto pohledu byla Thajka, která tu nechala mého kámoše, se kterým jsme se zakecali, se slovy, že si odskočí jen poblahopřát kamarádce a hned se vrátí. Sbalila jeho klíče od bytu, jeho motorku na které ho přivezla a ponechala jej v mé laskavé péči a zmizela okolo půlnoci jak pěna nad pivem. Chlapec byl po nehodě a následné operaci otevřené zlomeniny stehenní kosti téměř imobilní a když jsme ji po třetí hodině ranní začali shánět, tak nezvedla telefon. Úžasná baba. Zabít jí je málo. Kluk nemohl odejít a ani odjet taxíkem, protože recepce v jeho domě otvírá až v sedm. Tož popili jsme, bohatýrsky, poklábosili a ze všech stran rozebrali záhady ženské duše s přihlédnutím k thajským reáliím. Že jsme na místní populaci tzv. něžného pohlaví nenechali nit suchou snad ani nemusím dodávat. Ubytovat jsem ho nemohl, protože s tou nohou byl bez šance se dostat do poschodí. V sedm ráno, kdy jsem měl víčka těžší než Hynaisova opona v národním, vzal tágo a odjel domů. Dámička přikvačila ve 3 odpoledne se slovy, že přece ví, že když hraje kulečník, tak nevnímá čas. Druhá Božena Němcová, Thajky, které každé písknutí mobilu zaregistrují a následně jsou s to se hodiny vykecávat s někým, koho potkají ten den tak jako tak a ona přeslechla minimálně 200 pokusů se jí dovolat? Bullshit. (Velký kulový). Vzal to s humorem a ani se nesnažil o ní přerazit ty berle. Možná i proto, že už to byla druhá sada. Tu první přerazila ona o něj při nějaké nevinné diskusi. Temperamentní Thai darling. (thajský drahoušek).

Ale zpět k té neděli, dorazili jsme na pláž, dřepli do křesílek a hodlali využít čas po svém – Saa prochrápat a protelefonovat, já křížovky a plavání. Ten den byl typicky ve stylu hesla: “ Chceš-li pobavit boha, řekni mu své plány.“ Konečná idylky přišla už za hodinu. Nevím jestli vedrem či co. Zahloubán do křížovek jsem měl náhle pocit velkého vlhka, což pro člověka, který chlemtá vodu po litrech a následně se zpotí, není až tak neobvyklé. Otřel jsem si obličej a vzápětí děkoval své intuici, že jsem si vzal tmavorudý ručník. Chvilku trvalo, než mi seplo, co se děje. Z nosu mi crčela krev. Žádné kapky, spíš potůček bublavý a nekonečný. Hlavou mi proletěly všechny více i méně užitečné rady, jak v takovém případě postupovat a všechny se ukázaly za daných okolností k hovnu.

Zhruba po půl hodině snažení byla osuška durch a mohla se lehce ždímat. Takže motorbike taxi a domů. Saa mi poslední vodou na pití opláchla obličej tak, aby se vrátily zbytky lidských rysů, co běžně mám a vyrazili jsme. Těšil jsem se, až se taxikář vrátí a bude chtít prachy za zkrvavenou pracovní vestu, ale kupodivu se nevrátil. Špitál jsem ten den zavrhnul v přesvědčení, že to přejde. To přesvědčení vydrželo celých osm hodin. Osm hodin non stop krev. Ke cti Saa nutno říci, že to vzala s humorem, po tom, co jsme zlikvidovali zásobu papírových ubrousků, toaletního papíru, lakonicky poznamenala (je cosi jako vdova, podrobné vysvětlení je moc komplikované a přesahuje význam toho faktu), že už viděla umírat několik dní Thajce a teď má příležitost vidět, jak se s tím popasuje farang. Největší hnus na tom byl ten, že pokud přestala krev téci z nosu, tak tekla vnitřkem do úst. Pít sám sobě krev byl paradox, který jsem si zřejmě nemohl nechat ujít.

Tolikrát za den a noc jsem se nesprchoval ani v pubertě, když jsem měl před rande. Zakuckání a krvavé chrle, které jímka os sprchy nepobrala a musel jsem je vybírat a házet do záchodu. Po osmi hodinách to přestalo a na chvíli jsem usnul. Probudil jsem se do postele, která vypadala, jakoby tam řádil Casanova a 5-10 původně panen, které připravil o věnec. Další sprcha, hodina úlevy bez krve a znovu potůček bublavý. Za první den odhaduji ztrátu krve dost přes půl litru.

Uznal jsem konečně argumenty Saa, že už bych měl zajet do nemocnice. S naší nemocnicí nesrovnatelné – a to jsme jeli do té z nejmenších a levné. Na pohotovosti uložen na lůžko, změřili mi tlak – nepamatuji si přesně, ale horní byl dost přes 200 tuším, že 230 a dolní mezi 130 -150. Prověřili krev – ta byla ok, nasadili prášky a poslali domů akce za cca 2500 Bahtů s tím, že další den mám zase přijít. Jen na okraj, několik recepčních, co se starají o každého příchozího (ne o ty co přivezla sanitka na JIP) plně klimatizované včetně chodeb. Všude čisto. Voda, káva, cappuccino, horká čokoláda zdarma. Veškerý sesterský personál (mimo JIP a pohotovosti) ve slušivých kostýmcích, milý a ochotný. Doktoři v civilním oděvu (mimo JIP a pohotovost) a všichni plynně hovořící anglicky. Všude nápisy v thajštině, angličtině a ruštině. A POZOR také nápisy, pokud čekáte déle jak 10 minut, prosíme, kontaktujte neprodleně personál. Opět trojjazyčně.

Druhý den to stejně nepřestalo a napochodoval jsem do nemocnice na vyšetření u internisty a následně i ORL. ORL doktor mi sdělit, že nevidí žádnou prasklou cévu – jak na potvoru to chvíli před tím přestalo a u internisty jsem si vyslechl přednášku na téma vysoký tlak, nadváha a kouření. což se opakovalo při každé z mých dalších návštěv. Opět 2500 Bahtů a další naplánované kontroly. Zde je to možné zkrátit. Ač na thajské poměry jsou nemocnice – ty privátní drahé, tak si většina Thajců raději zaplatí vysokou pojistku a doplácí v nich méně, ale ušetří čas a čas jsou peníze – pro Ty, co slušně vydělávají. Mají jistotu ochotného, milého a vysoce kvalifikovaného personálu. Laboratoř je v nemocnici, takže Vám řeknou, že za hodinu budou testy hotové a je na Vás jak s tím časem naložíte. U nás? Jeden den problém.

Když se dostanete k obvoďačce, napíše žádanku na krev, další den ráno odběr a v lepším případě další den výsledky, nebo spíše za 2-3 dny. Pak zase obvoďačka – pokud ten den má ordinační hodiny a teprve pak hurá k odborníkovi – čekací doba třeba 3 neděle. Do prdele s tzv. bezplatným zdravotnictvím. Ti, co vydělávají (a někteří i platí daně) jsou x dní či hodin mimo provoz a to přesto, že platí krvavé pojistné a ze systému tečou prachy, protože třeba cigoši v Mostě využívají sanitku jako taxíka z Chánova do města. No je to jen můj názor. Další dny už Saa měla připravené zásoby kyblíčků i igelitem uvnitř, takže do nich stačilo strčit hlavu a krvácet a krvácet. Bral jsem to jako přirozenou obranu na vysoký tlak a pokládal za lepší než infarkt či mrtvici.

Aby té krve nebylo dost, tak Saa asi po 3-4 dnech mého krvácení se solidárně přidala se svou periodou, takže jsme spolu tvořili menší švédský stůl pro případnou upíří hostinu. Postel díky mému občasnému krvácení v době spánku vypadala jak lázeň čachtické paní a pračka narvaná Vanishem jela non stop. Po deseti dnech nám to skončilo oběma, ale radost byla velmi, velmi krátká. Budha je šprýmař a má smysl pro fair play. nenavalí průsery najednou, ale pěkně postupně, krok za krokem. Bylo devátého záři, mě se non stop motala hlava, protože po osmi dnech odhaduji postupnou ztrátu krve na cca 2,5 l . Kostní dřeň musela makat jak divá, že to nahradila.

A to jsem netušil, že to černé, co klepe na dveře, je moje růžová budoucnost. V té době jsem zvažoval možnost pořídit novou matraci do postele, ale problém se záhy vyřešil sám od sebe. A o tom až v dalším mailu.

SA VAT DÝ KCHÁP

René