René Kroc

Thajsko, Pattaya – převážně nevážně 13.Pták a lubrikace

Thajsko,Pattaya-převážně nevážně

Mail č.13. Pták a lubrikace

4.prosince 2011 | René KROC


Milí přátelé,


ještě jeden návrat do srpna 2011. Předem se omlouvám těm z Vás, kteří očekávají dle názvu jakous takous pikanterii. Pták je přezdívka a lubrikace není vaginální, ani chemická, ale naše staré heslo:“Kdo maže, ten jede“ .Mnoho dotazů na to, jak to bylo s kontejnerem odeslaným do Thajska. Nuže zde je celý příběh. Co se mi nepodařilo prodat, rozdat nebo vyhodit jsem asi dva dny před odjezdem do dálek narval do největšího Sprintera a odvezl do Prahy na Čechofracht. Vzhledem ke krvavým poplatkům za čekání kontejneru, jsem si nechal tak velkou rezervu, že jsme tam tvrdnuli snad 2 hodiny, než dorazil dvacetistopý kontejner.

Teoreticky by vše mělo projít celní kontrolou (taky by odeslání trvalo dva dny, kdybych kontejner nechal přistavit do Mostu nebo Duchova a díky poplatkům by cena vylítla minimálně o 50-100%). Tomu jsem se vyhnul odvozem 98 krabic do Prahy, kde za a) celníci jsou vycvičení Čechofrachtem b) mé jméno, na rozdíl od severních Čech, není celníkům povědomé (snad s výjimkou celní URNy a hlavního vyšetřovacího orgánu, ale ty jsem nepozval a ani na ně nečekal.) Bylo na české poměry poměrně hic a čekali jsme jak debilové další 2 hodiny na razítko od celníků a jejich případnou kontrolu nákladu. Nezklamali. Nezpanikařili. Nepřišli. Prostě se na to vysrali. Z baráku plného celníků jsem nakonec viděl jen štempl na papírech. Díky bohu. Zaplatil jsem všechny poplatky a vyrazil zpátky do Mostu na poslední nocleh.


Čechofracht spolehlivě informoval o budoucím příjezdu kontejneru a dokonce včas doručil konosament a další doklady. Běžně cesta trvá nákladu 14 dnů až 3 neděle, ale byla to asi zastávková loď, tudíž cesta měla trvat měsíc a ještě se protáhla o týden. Nemám šajn, jak nabrali týdenní zpoždění. Tady jsem se spojil s místní světoznámou speditérskou firmou a zjistil, že loď bude kotvit nejprve 15km od Pattayi a pak teprve dorazí kontejnery do Bangkoku. Což bylo k vzteku, protože v Čechách nebyla možnost to odeslat do Pattayi, ale jen do Bangkoku a změna místa určení na konosamentu je tak drahá, že o tom nemělo cenu ani uvažovat.

Kromě jedné věci, která díky změně zákonů v ČR, podléhá exportním restrikcím coby vojenský materiál, jsem měl všechno v naprostém pořádku a hodlal vše legální cestou dopravit do Pattayi. Z těchto důvodů jsem kontaktoval několik firem z oblasti mezinárodní spedice a další z dopravy. Zvláštní věc, rezignoval jsem posléze na to se s nimi anglicky domluvit a tím pádem otravoval všechny thajské známé, kteří mi následně pomohli s vyřizováním telefonátů do těchto firem. Výsledek nula. Většina firem slíbila, že zavolají, pošlou email atd. , jiné ani neslibovaly. Sakra, vždyť z toho budou mít prachy, proč tedy na mne totálně dlabou? Jediné, co jsem dostal byl kontakt na firmu Super.. International… cosi. Nebyla ani na internetu – žádná webovka, nebyla ani v thajském rejstříku firem a pouze jakýsi chlápek s nevyslovitelným jménem mě po krátkém dialogu sdělil, ať mu říkám Mr. Bird (nick name – česky pták).


Od počátku jsem se chtěl jednání s tímto Ptákem vyhnout za každou cenu, protože za a) cena za veškeré vyřízení dost přesahovala cenu za odeslání kontejneru do Bangkoku b) zkoušel další nehorázné podmínky. Prý, aby bylo vše připraveno, tak potřebuje poslat originál konosamentu (většina z Vás se mnou studovala a pro ostatní na vysvětlenou: konosament je námořní přepravní doklad anglicky Bill of Lading B/L, představující dispoziční právo ke zboží, dnes se dělá téměř výhradně na řad a poslední, kdo je v řadě na rubopisu napsaný má nárok na vydání zboží od dopravce.). Takže pan Pták chtěl originál B/L a jakoby to nebylo málo, ještě originál pasu a originál pracovního povolení. Koukala z toho bouda na sto honů. Poslat originál konosamentu by už samo o sobě byla pitomost, protože na toho chlapa jsem měl jen telef. číslo a email. Poslat k tomu ještě pracovní knížku a pas a jen čekat na udělení ceny trubka roku. Jenže Pták byl jediný, kdo byl ochoten to vyřídit a s narůstajícím počtem zbytečných telefonátů na věhlasné speditéry jsem začal pomalu, ale jistě, propadat chmurným představám o budoucnosti mých krámů.


Hlavně jedna položka na seznamu platebních titulů v nabídce Ptáka mě dráždila. Lubrikace. Prostě úplatek celníkům, aby zboží nechali v pohodě odejít. Nejprve jsem to striktně odmítnul, protože částka byla nehorázná a navíc jsem si byl vědom, že veškerý náklad je ok a odpovídá thajským předpisům. Na druhé straně mobilu propadal pro změnu zoufalství pan Bird, který se mě snažil upozornit na specifika jednání s thajskými úřady a praktickou stránku věci, kdy celníci bez úplatku budou chtít otevřít všechny krabice, což mi nevadilo, ale také vyndal veškerý jejich obsah a jmenovitě ho zkontrolovat, což by mi vadilo velmi.

O místní korupci jsem už leccos věděl, protože jak za pracovní povolení, tak za dlouhodobé vízum jsem platil mnohem víc a to čistě proto, aby to bylo „100 % sure“ (jisté). Vážně mi vadilo, když vím, že podle veškerých zákonů mám na něco nárok, tak stejně záleží na libovůli úředníka, jestli to projde. A tuto libovůli je potřeba řádně promazat, aby to šlo hladce. K čertu, kvůli podobným praktikám jsem vypadnul z Čech a evidentně z louže pod okap. Věděl jsem, že průšvih by byly drogy, na které je místní policie alergická, protože si jejich prodej organizuje sama a veškeré mafie si vylámaly zuby na thajské policejní mafii. Ale i tak mi speciálně úplatek celníkům byl proti srsti.

Nebudu Vás napínat, jednoduše jsem po několika mailech a telefonátech s Ptákem vyměknul. Argument, že nás mohou v klidu nechat vše vybalovat i dva dny – v parném thajském sluníčku s rizikem, že kdykoliv ta hromada věcí nechráněná obaly může být také obětí náhlého přívalového deště – plus poplatky z prodlení za skladování, plus znovu vše balit, plus nechat to tam další noc ale v už nezapečetěném kontejneru atd. atd. Jediné, co jsem si nakonec díky lži, že originály jsou u thajských úřadů kvůli vízům, prosadil, že jsem mu odeslal jen kopie konosamentu, pasu i pracovního povolení s tím, že na všechno dostane prachy, až dorazím do Bangkoku. Snad tam nebudu muset přenocovat – to ale Pták slíbil nemohl.


V časných ranních hodinách jsem taxíkem vyrazil směr Bangkok a po dlouhé době mi nevadilo, že ďábel, aby smazal vilné úsměvy z tváří spáčů v Pattayi, naučil kokrhat kohouty v pět hodin ráno. Místo, kde mě taxikář vyložil už nejsem s to popsat díky selektivní paměti, která mi občas pomáhá zachovat si alespoň zdání duševního zdraví. Časem dorazil i pan Bird a působil celkem slušným dojmem chlápka, který ví, co chce i jak toho dosáhnout. Rozumné bylo i to, že přijel motorbikem, nerozumné to, že na zadní části měl přimontovaný velký bakelitový nosič. Pro něj byl šok moje figura a s obavama hleděl na svůj zánovní skútr, pro mě šok, že kvůli té proklaté bakelitové piksle vzadu jsem musel udělat téměř roznožku, abych nasednul. Pohled to musel být úchvatný – něco jako Harapes s báglem na zádech a pytlem brambor vepředu. Shit. To byl jen úvod.

Jeli jsme po cestě dokonale vymleté tísíci přeložených kamionů a díky všem těm dírám a po pár kilometrech odvařenému pérování, moje prdel poznala středověk. Co jsem viděl je nepopsatelné. Stovky obrovských hangárů, terminálů a hromad kontejnerů. Hromady tak velké, že i Cheopsova pyramida v Gíze vypadala jako dětská bábovička. Snaha se orientovat vzala po dalších x kilometrech za své. Ztratit se, bloudím tam dodnes. Hubu jsem udržel zavřenou jen proto, abych nepolykal další prach a polétavý hmyz. Nedokáži ani jen odhadnout rozlohu těchto skladišť, ale jestli celníci dostávají lubrication z každého kontejneru, tak se pan Kellner bude moci jít klidně bodnout, protože jejich příjmy musí být astronomické. Poprvé jsem zalitoval, že nejsem celníkem v Thajsku, nebo aspoň imigračním úředníkem.


Pták poznal, že se jedná o mou premiéru v takovém překladišti a jen poznamenal, že máme štěstí, že je kontejner tady na tom malém terminálu, protože ten druhý je mnohonásobně větší a jednání tam komplikovanější. Do dalšího děje už jsem nezasahoval. S Birdem byla radost spolupracovat, lítal po různých kancelářích, občas jsem musel s ním, ale většinou mě nechával kouřit venku a pouze si vyzvedával peníze na další a další potřebná razítka a lubrication. Ještě jsme se párkrát přesunuli a já s čím dál většími obtížemi provozoval svou parodii na kankán, abych vůbec nasedl. Poslední zastávkou byly další kanceláře a pár kamenných lavic se stoly venku. Po chvíli si ke stolu přisedl Thajec, který vypadal, že by mohl být nepříjemnější, než práce v dolech. Přinesl si oběd a velkoryse nabídl i mně. Pantomimicky jsem mu předvedl, že s mou figurou si nemohu dovolit pravidelně jíst, což ten hajzl uznal a ještě se tlemil.

V mezičase jsem párkrát zahlídnul Ptáka jak lítá z kanclu do kanclu a z budovy do budovy a občasně zahaleká, jak moc je to už na dobré cestě. Jo, na dobré cestě je to už několik hodin, kontejner jsem ještě neviděl a netuším jak moc ho budou chtít rozvrtat lubrikace nelubrikace.


Věděl jsem, že to musíme stihnout v limitu, jinak budou kasírovat další prachy za skladování plus případný příplatek za projetí brány po 16té hodině. Po dalším čase přilétl Pták s úsměvem, do kterého bych si mohl hodit dopis a sdělil, že je to hotové. Problém nastal v tom, že jsme namazali tak dobře, že netušil, jak rychle to půjde a pro změnu nebyl kamion na odvoz do Pattaye. Začal ho nahánět a zjistil, že kamion nedorazí dřív jak za 2 hodiny. Ptal jsem se na přeložení kabic do nějaké dodávky a vyvolal jeho nelíčený údiv. Sehnal kamion, který naloží celý kontejner. Na dotaz, zda má kamion tak silné rameno, aby kontejner složil, odvětil, že nesloží, že si ho vyložím sám. Do psích kulek!!! Výška spodního rantlu kontejneru naloženého na kamionu je zhruba metr třicet a představa, jak lezu nahoru a třeba s kusem postele těžkým jako prase hupsnu dolů mě připadala natolik morbidní, že jsem toužil naočkovat si sérum příčetnosti dřív, než s tím začnu.


V duchu jsem se ptal:“Otče proč jsi mě opustil?“ a zároveň sliboval, že až budu znova na šrot, tak už nebudu vykládat, že mě můj otec Buddha poslal na svět, abych dodal Pattaye lesku a bídy kurtizán. V pauze čekání na kamion jsme vedli s Ptákem podnětnou a zajímavou konverzaci, z níž si ovšem nepamatuji ani zbla, krom toho, že dětem platí super školy a za roční školné vydá tolik, kolik by stál v Čechách barák.

Pochopil jsem krvavé poplatky a i přesto ocenil, že je schopný profík. Neplatil jsem vůbec žádné clo – lubrication je holt lubrication – celníci férově uznali, že dostali dost prachů , tak proč by mě měl ždímat ještě nějaký thajský stát. Navrch kontejner se naložil s neporušenými plombami. Krom papírů nikdo nic nekontroloval. Ani v náznacích. Ani omylem. Kdybych chtěl propašovat bojové vozidlo, jaderné hlavice nebo pár tun drog, tak by to prostě prošlo. Tentokrát. Litoval jsem odevzdání zbrojního průkazu na policie ČR a prodeje své pětačtyřicítky. V pohodě by prošla a kdo ví jestli ji tu jednou nebudu potřebovat. S Ptákem jsem se rozloučil s tím, že ho budu všude doporučovat, což tímto činím, on nasedl na prskolet a zmizel, já do kamionu a spekuloval jak tu hrůzu po příjezdu vyložím.

Bon Bon Guesthouse Pattaya


Řidič pobaveně sledoval, jak se pomlácený z cestování na motorce pokouším vylézt do kabiny a něco drmolil po thajsku. Moje omezená slovní zásoba thajštiny a jeho nulová znalost angličtiny vytvořily komunikační bariéru, kterou se do konce cesty nepodařilo překonat. Ač měl plánek od Birda, jak dojet k mému guesthousu a zároveň jsem mu dal telefon s Paijit na konci, aby mu to ještě vysvětlila, případně ho navigovala, stejně se ztratil už na první křižovatce před Pattayou. Nakonec jsme jeli zkratkou, které byla sice delší, zato však méně pohodlná. 1 hodina cesta z Bangkoku, 3 hodiny cesta po Pattayi a zaparkoval před penzionem.

Saa sledovala pobaveně, taxikáři s obavami můj první pokus vylézt zezadu ke kontejneru a odplombovat ho. První seskok a bylo jasné, že s vykládkou končím. Naštěstí šustot bankovek je řeč ultramezinárodní a banda taxikářů na ní slyšela až moc. Na thajské poměry za nehoráznou cenu vyložili během 20 minut kontejner a já věděl, že jedno dobrodružství se chýlí ke konci. Zbývalo vyřešit, jak začít přesunovat vratké sloupy krabic, když se jim podařilo zatarasit jak vchod, tak východ z baru i z budovy a k tomu jen tak pro prdel i vstupní dveře na záchod. Saa se jen zeptala, kolik měl komnat můj zámek a jestli si myslím, že to bude tahat do poschodí do 4 pokojů, tak ať si to nemyslím. Navíc se to tam nevejde. Což byla pravda, ale tento problém za mne nakonec vyřešila povodeň, jak už jsem se zmiňoval. Likvidace následků povodní bude zase příště.


SA VAT DÝ KCHÁP


René

Odkazy:

Copyright Thajsko a Kambodža 2025 | Webdesign Pavel Bergman