René Kroc

Thajsko, Pattaya – převážně nevážně 16. Pattayské Panoptikum

Thajsko,Pattaya-převážně nevážně

Mail č.16. Pattayské Panoptikum

9.února 2012 | René KROC


Milí přátelé,


po nějakém čase jsem zjistil, že nejsem osamělou entitou z našich krajů, ale že Pattaya je celkem zabydlená komunitou Čechů a hlavně Slováků.

Martin

Přes Facebook jsem se dostal na Martina. Když se tu zastavil, mladý muž se zneuživatelskou duší a původem ze Slovenska, rozezvučel se bar libozvučnou slovenštinou a Saá se po chvíli zeptala, co znamenají Martinovy nejfrekventovanější výrazy, totiž do piče, v piči a jebať. Měl sebou thajskou přítelkyni, jež ho dle situace oslovovala buď miláčik alebo kokot. Její slovenština byla rozkošná, ale jen do chvíle, kdy se začali štěkat.

Kupodivu se jejich hádek nikdy neúčastnil jejich mrňavý Shi-Tzu, milá a hodná fenka s kouzelným jménem Vodka. To jméno dost mátlo obsluhu v barech kam chodili, protože si nikdy nikdo nebyl jistý, jestli se jedná o další objednávku, nebo jenom shánějí psa. Martin se přibelhal o berlích a s nohou sešroubovanou šikovným chirurgem. Museli mu ji dát dohromady asi jako puzzle. Jednou v noci za pořádné bouře, když byl jako obvykle na šrot, tak pár metrů před ním spadnul na silnici pořádný strom. Martin naklopil motorku. Naklopil až na zem, sám se zakutálel a motorbike zajel pod strom a Martin zavolal Jeabb, že měl nehodu a je ok a dorazí později.

Někoho tam nahoře musel pořádně srát. Motorka byla celá, jen odešly světla. Což se po dalších pár kilometrech stalo nachmelenému kamikadze osudným. Na 3rd road to rozpálil, aby byl z lijáku dříve doma a řidič auta, okolo kterého jel, ho neviděl a vyjel. Martin mu to vzorově našil do dveří a blatníku. Pomuchlal auto, dorazil motorku a předpisově přeletěl přes kapotu až na silnici. Tam dřepěl s ošklivou otevřenou zlomeninou uprostřed čtyřproudové silnice, v hubě cigáro, co mu dali taxikáři na vzpamatování a volal Jeabb, že má nehodu. Trochu ji to zmátlo, volal přece už před tím, ale pak pochopila, že opravdový idiot se vymázne na motorce a místo, aby si vzal ponaučení, tak pokračuje dál jen proto, aby si to zopakoval a skutečně se přerazil.


Jeabb je ten typ ženský, co si stoupne pod sprchu a má suché nohy. Ty silikony musely stát majlant. Když přijede, tak to vždycky působí jako když bitevní loď vplouvá do mírumilovného přístavu. Pokaždé, když ji vidím, tak mi hučí v hlavě písnička od Rottrové „S raketou na Mars.“ Hubu nezavře prakticky nikdy – seděli jsme tu onehdá v sestavě 6 chlapů z Čech a Slovenska a Jeabb. Člověk by předpokládal, že když zní čeština tak, sklapne. Omyl. 6 mlčících balvanů (4 bez znalosti angličtiny) a žvanící Jeabb. Ani ji nezajímalo, že jí většina nerozumí a nikoho to nezajímá. Zaúkolovala mne, abych překládal. Naštěstí je velmi ochotná, když je potřeba něco zařídit. Požádali jsme ji jestli by nedojela na druhý konec města pro něco, co klidně mohlo počkat do zítřka a my měli tím pádem prostor pro dvouhodinový dialog bez thajské rakety.

Jeabb je do Martina až blouznivě zamilovaná, což jí ovšem nebrání, aby o něj čas od času nepřerazila ty hole. Po jedné společné dovolené se vrátili a vypadali jak váleční zajatci státu, co nepodepsal Ženevskou konvenci. Martin je zářným příkladem toho, že čím je muž líbivější pro ženy, tím menší je šance, že by se mohl stát dobrým partnerem, nebo laskavým otcem. Jsou prostě typy chlápků, kteří se nedokáží chovat k ženám jinak, než s nimi souložit. V Martinově případě rozšířeno o a žít z jejich prachů a občasně je proplesknout.

Jeabb vydělávala prachy, tak byla ok do doby, než se Martin rozstřelil a musela mu dělat ošetřovatelku – na plný úvazek. Během vztahu si pořídil ještě dítě s další Thajkou – samozřejmě z movité rodiny, aby unesla to, že se nebude starat ani o ní, ani o dítě, jen si tam dojde nezávazně zašukat v okamžiku rozhádanosti s Jeabb. Navíc Jeabb dral okatým tokáním na internetu se slovenskou kráskou, která za ním už dokonce dojela a tak společně žijí z peněz její samozřejmě zazobané rodiny.

Chyby ohledně solventnosti partnerek Martin zásadně nedělá. Jeabb sama byla tak .. no a teď najít ten správný výraz. Zkrátka, aby byl Martin plně spokojen, tak mu vodila i další baby z gogo barů, nedovedu posoudit, zda byla tak tolerantní a milující, nebo prostě si to občas sama ráda rozdala na trojáka a maskovala to péčí o Martinovo libido.


To všechno by člověk u kámoše omluvil, nebo si myslel své a nepletl to do chlapských záležitostí. Jenže Jeabb začala mít zlozvyk nechat Martina u mě a vracet se domů tak pozdě, že se ten den vlastně vůbec nevrátila – obvykle dorazila až druhý den ve 3 odpoledne a Martina tu nechala bez prachů a klíčů. No však jí bylo taky dost. Co je ale naprosto neomluvitelné, že Martin svůj zlozvyk vyjebávat se ženskými ve velkém stylu, začal aplikovat i na přátele a známé a dokonce i na obchodní partnery – a že mu jich moc nezbylo.

Naposledy tu byl o mých narozeninách v listopadu a jako dárek nechal sekeru asi 800 a následně zmizel jak pěna nad pívem. Od té doby jsem ho neviděl, jen slýchávám, kde si od koho půjčil a kde si nakálel do vlastního hnízda. Moc mu to nezávidím, domů prý také nemůže – vlastní tetu natáhnul o 150.000,- , je stále napůl chomý, ale šťastný se svou slovenskou princeznou. Jsem zvědavý jak dlouho jim to vydrží – přesněji jak dlouho jí vydrží prachy a trpělivost. Luzným zjevem už moc neokouzlí – díky noze minimální pohyb a kulatící se tvary. Intelektem neoslní – sám se chlubil, že v životě nepřečetl jedinou knížku a fóry na mém notebooku si nahlas hláskoval.

Zachránit ho může jen zázrak a znalost angličtiny s thajštinou. Navíc je tu ošklivé podezření ohledně jednoho případu denunciace a druhého případu, kdy se o udání pokusil požádat dalšího člověka, aby v tom nebyl sám. A na tyto praktiky je Pattaya moc malá a velmi háklivá. Počítám, že se jednou dočtu o z moře vyplavené mrtvole muže s kovovými destičkami v noze. Příště budu při výběru přátel opatrnější. Byl první krajan, kterého jsem tu potkal a alespoň jsem díky němu poznal i ty ostatní.

.

.

Péťa


Třeba „malého“ Péťu, který je dobromyslným človíčkem se srdcem na dlani. Z poslední výplaty, když tu končil jeho zaměstnavatel, koupil své krásce mobil, zaplatil nájem a byl na suchu. Jeho thajská rachomejtle je štěkna k pohledání, k čemuž Péťa přistupuje se stoickým klidem. Podezírám ho, že je to i dílem proto, že je na jedno ucho hluchý a tím pádem pokud je vhodně postaven, tak nejspíš ani netuší, že na něj štěká. Dílem možná proto, že zůstává trvale imunní vůči thajštině i angličtině. S tím uchem jsem měl podobný problém. Musíme dávat bacha, jak se sedí u stolu, protože když sedíme hluchou částí k sobě, nemáme šanci se domluvit a to ani česky.

Po jedné pařbě, kdy byl Péťa na odpis a to totálně, si nenechal vymluvit cestu domů na skútru. Měl jsem o něj obavy, protože se pak 2 dny neukázal, což bylo u něj celkem neobvyklé. Když se další den vylíhnul, měl na sobě drobné oděrky a lehce škrábnutý motobike. Na dotaz, zda boural, se zamyslel a řekl: Tož, to ja vlastně nevím. Ja su celé dojebané, protože jak sém jel od tebe v noci… “ další dlouhé zamyšlení “ .. tak jsem dojel na světla (myšleno semafor), tam sém předpisovo zastavíl na červenó …. a usnůl“ Začal jsem řvát smíchy, tak jsem se naposledy zasmál, když se mi zdálo, že moji tchýni sežraly prasata. “ … nó a jak sém usnůl, tak jsem spadnul i mótobájkem, však? Nějací Thajci mě zvédli a říkali čá čá ra van, asi abych jél dóm né? Čá čá = pomalu ra van = opatrně.

Těsně před rozchodem s tou jeho Valkýrou (Péťovi došly prachy a jí trpělivost) řešil co s danajským dárkem od ní – pořídila mu šťěně. Blbka. Kluk chodí po brigádách uklízet, vařit atd a co se psem celý den? Je kuchař, tak jsem z prdele poradil štěkanátky a psíčkovou a byl okamžitě označen jako Herodes zvířecí říše. Další možnost byla „Pošli to dál“. Tak se stalo. Doufám, že psí minimo našlo hodné a laskavé pány, aby nebylo jak Sultán a Tyrl na Starém Bělidle na novém koření.

.

Rene Kroc

.

Osvald


Dalším dobrodějem je v místních poměrech Osvald, úctyhodný majitel prosperující cestovní kanceláře, který lidem v nouzi dokáže pomoci radou i skutkem. Takový tátamáma. Ač ostřílený podnikatel, má stále srdce na pravém místě. Nepotkal jsem moc lidí jako on. Je až k nevíře, kde všude byl a co zažil. Po boku luxusní thajskou krásku, kterou na rozdíl od jiných nevyhrabal z gogo baru. Nok vypadá nejen sošně, ale dokonce mladší než je, takže pokud má někdo chuť Osvalda pošťuchovat, tak se samozřejmě zeptají na dceru, místo přítelkyně. Nok je zároveň čestnou výjimkou v thajském prostředí, protože není profesionální přítelkyní, ale chodí i do své práce a zároveň v neděli do školy. V nedělní škole vystudovala tuším střední, ale určitě vysokou školu a hodlá pokračovat doktorátem.

Jednou za čas pořádá Osvald ve svém domě menší hostinu – někdy jen tak, někdy u příležitosti toho, že některý zákazník dotlačí suroviny z daleké domoviny. Nok má to štěstí, že doma může nejvýš zdobit, protože Osvalda baví vařit. A umí. Jeho halušky byly to nejlepší žrádlo, co jsem za celý svůj pobyt v Thajsku měl. K tomu „vyprážaný“ sýr. Osvald běžně přeskakuje ze své slovenské mateřštiny do češtiny a mezi tím mu zvoní mobil, kde střídá angličtinu s ruštinou.

Po poslední hostině jsme vypadli do blízkého podniku – něco mezi gogo a beer barem. Bylo to okolo vánoc, takže tam lítalo hafo Santa Klausů v tangách, případně jenom vlajícím plášti a občas v santaklausovké čepici, tedy jenom v té čepici. Vánoce v Pattayi jsou šťastné a veselé, ale určitě ne klidné. Ačkoliv jsme u Osvalda ztrestali v několika málo lidech dvoulitrovku Jacka Danielse a pár dalších flašek zvučných jmen, někteří chlapci chtěli ještě pokračovat v jízdě v gogo barech u Soi Buo kchao. Cestou mi zastavili u guesthausu a já vystoupil, nebo vypadl – přesně to nevím, je to přece jen už nějaký čas – z taxíku a po krátké debatě se zámkem ve stylu „Sezame open the door“ (sezame otevři dveře) zazvonil na Saa. Ozvalo se brutální zazvonění. Asi jako když se trhá blůza při znásilnění. To bylo radosti! Saa mě vítala tak hlasitě, že se zdálky ozvala odpověď “ Shut up you fucking bitch! Do you know what is the time? (volně přeloženo : ztište se prosím, je již velmi pozdě). Každopádně jsem velkoryse ignoroval obsah jejího sdělení a dialog přesunul na ráno, vlastně odpoledne, a v tu ránu usnul jak špalek.


Další vývoj znám už jen z vyprávění, hodní strýčci z východní Evropy koupili Péťovi k vánocům krásnou štětku, pod podmínkou, že mu jí vyberou, aby zase nešel v baru plném modelek do nějaké rajdy mateřského typu. Péťa druhý den s kocovinou jak prase zářil jak největší lampion z listopadových průvodů k VŘSR. Hodní stýčkové jsou milí kluci a jsem rád, že je mohu pokládat za přátele. V opačném případě bych měl možná trochu lufta, protože jeden byl profesionální vymahač s reputací nejen u nás, ale i v pobaltských státech a druhý veterán z Cizinecké legie propuštěný po 17ti letech aktivní služby do důchodu. Byl jsem s nimi a s Osvaldem na thajském boxu. Otlučení a vítězní bijci v ringu vypadali jak krotcí beránci vedle našich přátel – a i díky nim jsem měl celkem zasvěcený komentář k tomu, co se v ringu děje, oba vypadali na to, že by se mezi provazy neztratili, spíše by ta řezničina dostala větší říz a rychlejší spád.


Tento mail je nekonečný, je pomalu 5 hodin odpoledne a stále čekám na Ivu, co měla určitě dorazit před polednem. Ivu si představte jak sexbombu těsně před penzí. Je v mnoha ohledech naprostý unikát. Žije v Thajsku už snad déle než 25 let a její životní peripetiie by vydaly na knihu. Protože je tu tak dlouho, nedokážu rozlišit, co všechno je v tom vyprávění pravda a kde začíná thajská fantazie – poslední vyprávění bylo o jízdě do tuším Pákistánu – (já bych řekl Afganistánu) sehnat koně pro kámoše z Ameriky v době sovětské invaze a její družbě s Talibanem? Místo nákupu 10 koní dostala 5 darem atd.

Dělá pro mne webové stránky a to tempem, kdy myslím, že dříve penzion prodám, než budou hotové. Už jsem rezignoval na stanovování termínů a nechávám to čistě na ní. Je naprosto zásadová. Jakýkoliv termín, včetně těch, které si za posledních 8 neděl stanovila sama, nikdy nedodrží. Že to není hotové lze pochopit. Že se ani neozve, to mi rozume nebere. Nikdy za to nemůže, ale vždy to jsou okolnosti. Prostě spiknutí, nemocné dítě, bouřka, elektřina, padlý internet, zkolabovaný notebook číslo 1, oprava č 1 notebooku číslo 1, oprava č. 2 notebooku č.1, , lidkvidace téhož, objednávka a čekání na nový, opět bouřka, padlý internet, padlá elektřina a co … zkolabovaný notebook č.2 – nyní jsme ve fázi oprava č. 1 notebooku č.2 . Po té, co ho zaveze do opravny se měla stavit. Jede hned, jen se osprchne. Dialog proběhl v 10 ráno.

Spolehlivá pouze ve své nespolehlivosti, na což mám trénink z domova – táta patří do podobné kategorie šťastných „bulharských“ povah. Jenže kam se táta hrabe na Ivu, u něj neklapla nikdy minuta ani hodina, ale velmi často klaplo datum, u Ivy a domluvených schůzek na skypu, nebo v guesthousu mám pochybnosti, že klapne letopočet. Iva je osobnost plná paradoxů – ač je to velice inteligentní dáma, její slovník by přiměl červenat se i mistra cechu dlaždického. Ač o Thajcích neřekne slovo dobré – debilové jsou asi nejslušnější výraz, tak si s jedním z nich pořídila dohromady 4 děti – že jsou vlastně poloviční Thajci (ergo z logiky věci by vyplývalo, že poloviční debilové) neřeší, ty jsou její.

Její Thajec musel být výjimečný chlápek – dle popisu žádný mrňous jako ostatní, ale urostlý junák a Iva na něj stále vzpomíná a marně čeká už 6 let (možná i víc, v datumech má šílený chaos). V té době byl na misi mírových sil v Iráku a spolu s dalšími se „ztratil“, některé z jeho oddílu prohlásili za mrtvé, některé ne. Ale vzhledem k tomu, že je to jediný člověk o kterém Iva mluví i nadále jen v superlativech, musel to být výjimečný exemplář, takže je docela možné, že pokud se ztratil a vzal to pěšky, tak ještě dorazí. Už kvůli Ivě a těm dětem doufám, že jo.

Je výjimečná i jako žena – Kraus v jednom z pořadů definoval několik rozdílů mezi mužem a ženou např. žena ví o svých dětech vše – jména nejlepších kamarádů, kdy mají svátek, narozeniny, kdy jít na rovnátka, datum další kontroly u lékaře, platby SRPŠ atd. atd. muž nejasně tuší, že se po domě pohybují jacísi malí lidé. Kam zařadit Ivu? Čistě konverzační dotaz na věk jejích dětí ji rozhodil. Dala to nejistě dohromady u nejstaršího syna, u dcery se kterou tu byla už byl problém. Nakonec to odbyla s tím, že se to stejně každej rok mění, tak co. Věděla to, věděla to tak nějak přibližně, hodně přibližně. Potomci mluví plynně thajsky a anglicky a česky ani ň. Jen jejich částečný český původ občas probleskne s tím, že na kočku volají čičiči jako u nás a ne mijou mijou jako v Thajsku, protože to pochytili od matky. Když už se podaří Ivu odlovit, dá se s ní velmi dobře povídat, protože je to fakt chytrá baba, byť deformovaná dlouhodobým pobytem zde. Blbý je, že oč se s ní lépe povídá, o to hůř se s ní pracuje. No, nic. Počkám, až si stanoví další termín a potom další. Vždyť mě to vlastně baví.


SA VAT DÝ KCHÁP


René

Odkazy:

Copyright Thajsko a Kambodža 2025 | Webdesign Pavel Bergman