RENÉ

wendi 6.1.2020 Zajímavosti 1 komentář

René Kroc

Sedím v Kambodži a píšu smutný článek o smutném konci veselého, inteligentního a zajímavého kamaráda, který měl mnohem větší potenciál, než aby dopadl takhle… Neznal jsem ho dlouho, ale přesto na něj nikdy nezapomenu.

René podnikal od roku 1997 v Ústeckém kraji, měl velkoobchod s potravinami, nápoji a tabákovými výrobky. V roce 2011 zanevřel (ze známých důvodů) na podnikání v Česku, spálil za sebou všechny mosty, odevzdal občanský průkaz na městském úřadě a plný nadšení odešel žít svůj sen do Thajska.

Pattaya

Našetřené peníze investoval do koupě a renovace třípatrového, dvanáctipokojového Guesthouse Bon Bon (gesthaus Bonbon) v centru thajského letoviska Pattaya. První rok vypadalo vše jako život, o němž většina lidí jen sní. Nekonečná zábava, modré moře, tropické podnebí… V kapse mu cinkaly zlaťáky a všude okolo bary plné krásných Thajek, prostě senzace.

Ráj na zemi a René se svým BonBonem uprostřed.

V této euforii založil v červenci 2011 webové stránky a blog „Thajsko-Pattaya převážně nevážně“, kde začal většinou velmi vtipnou formou popisovat své zážitky. Vše vypadalo skvěle…

Přibližně po roce přišlo určité vystřízlivění. Každý, kdo se dlouhodobě usadil v Thajsku, ví moc dobře, o čem mluvím. Do takových nepříjemných stavů se zde po delším pobytu dostane každý. Někteří cizinci se rozhodnou Thajsko navždy opustit, někteří krizi překonají a žijí celkem spokojeně dále a některé to jednou pro vždy změní. René byl bohužel v té třetí skupině. V prosinci 2012 napsal svůj poslední článek a během následujícího roku se velmi, ale velmi změnil.

Osobně jsem Reného poznal teprve nedávno, seznámil mne s ním Ing. Brožík na společném setkání s Pavlem Bergmanem v Bon Bon v Pattaya (květen 2015). René vždycky o Bergmanovi mluvil, že to je takový „Mirek Dušín v Thajsku“ (Rychlé šípy). Vždy jsme byli vítáni a vždy s námi rád poseděl u kávy a povyprávěl různé vtipné příběhy. Stejně tak jako většina cizinců, kteří se usadili v turistických centrech, tak se i René nikdy nenaučil Thajsky, zato ale mluvil velmi dobře anglicky, francouzsky, rusky a německy.

V době, kdy jsem ho poznal, to už byl obézní tlouštík, který byl cca na dvojnásobku své váhy z roku 2011 a který každý měsíc přibíral nějaké to kilo. V podstatě již nikam nechodil, seděl na terase svého BonBonu a pil jedno půllitrové kafe za druhým.

Do jeho života vstoupilo mnoho problémů:

Zdravotní – o kterých nikdy nemluvil
Finanční – které souvisely s nízkým ziskem z Bon Bon
Několik záplav – ve kterých přišel o spoustu cenností a většinu nenahraditelných osobních věcí
Problém s pozemkem – soudní tahanice o sporné vlastnictví pozemku pod Bon Bon
Nemožnost prodat Bon Bon a začít jinde jiný život
a v poslední době i problémy související se stále větší a větší obezitou

Letos v únoru si nám stěžoval, že už nemá žádné oblečení, že se v Thajsku nedá koupit nic, do čeho by se vešel. Týden poté jsem v Pattaya náhodou objevil obchod, kde prodávali trička XXL pak XXXL, 4XL, 5XL až do 10XL. Koupil jsem mu to největší. René i Sá z něj měli obrovskou radost, věřte mi nebo ne, ale bylo mu přesně, 9XL by neoblékl.

Chtěl jsem si ho vyfotit, ale on mi to zakázal, nechtěl, aby někde na internetu byla jeho fotka coby tlouštíka. Tenkrát jsem mu ze srandy argumentoval tím, že tu fotku budu potřebovat, až o něm budu psát článek. Společně jsme se tomu zasmáli a netušili, že to bude tak brzy…

Silná nadváha přinášela do jeho života více problémů a zpětně i více tělesné hmotnosti, jež na konec překročila jen stěží uvěřitelných 200 kg. Naštěstí se o něj i o Bonbon s láskou starala jeho thajská manželka Sá, a to až do posledního okamžiku. Tímto bych jí chtěl za vše poděkovat.