S Wendim jsem se seznámila „náhodou“ za minutu 12. Učil mě v úžasné zemi od začátku znovu žít svůj život, naučit se žít naplno, mít ráda sebe a okolí a hlavně odpustit, v první řade sobě… Nebylo lehké sebrat se a odletět pryč, ale dodnes díky tomu žiju a mám v něm přítele, na něhož se můžu kdykoli obrátit. http://bohackova.blog.idnes.cz/c/485946/rakovino-dekuju-zdravi-vitej.html Děkuju, Wendi.
Doporučujeme
Thajské kláštery – pohled zevnitř
My Evropané nemáme ani tušení jak přátelské, nezištné a čisté jsou některé buddhistické kláštery v …